Licklash

Na severní a západní straně byl hrad určitě oddělen od planiny dnes zaneseným příkopem. Úkolem hradu mohla být kontrola řeky, po které se ve středověku plavily nákladní čluny. Bylo také důležité chránit rybolov a vodní mlýny. Z hradu zbyly přízemní pozůstatky dvou obdélných staveb. Dále zde stojí dobře dochovalý věžový dům (tower house), což je obytná čtverhranná věž patrně ze 16. století. Z obou obdélných staveb hradu dosud stojí přízemí jejich kratších východních konců. Zdivo obou staveb je silné asi 1 m, nebylo tedy vhodné k obraně. Délka zdiva je přibližně 10 m. Jižní stavba vystupuje asi 3 m dále k východu oproti stavbě severní. V tomto úskoku je v severní zdi jižní stavby hrubě vyzděný obdélný vstupní portál, který budí dojem hradní brány. Otvor je ale s velikou pravděpodobností teprve novověkého původu. Hned za ním je totiž ve vnitřním líci východní zdi jižní stavby chybějící zdivo, což je pozůstatek krbu. Ten mohl patřit hradní kuchyni. Ve východní zdi severní stavby je dvojice štěrbinových oken s širokými vnitřními špaletami. Na vnější straně má tato zeď skarp. Dochovalá severní zeď severní stavby má délku asi 7,5 m. Na jejím západním konci je patrná boční strana vstupního otvoru s náběhem oblouku. V síle zdi je drážka pro dřevěnou závoru k zajištění dveří. K této zdi byl patrně v 16. století zvenčí přistavěn věžový dům, který částečně zablokoval původní vstup do severní stavby. Od prvního patra jižní zeď věžového domu částečně spočívá na starší hradní zdi. Zdivo věže je ale mnohem silnější než původní hradní zeď. Věžový dům je druh tvrze, který byl v Irsku velmi populární v období 15 - 17. století. Věžové domy zpravidla stály v ohrazení, někdy kamenném, označovaném slovem ‘bawn’. V případě úpravy starších hradů tomuto účelu posloužilo opevnění hradu. V těchto tvrzích žily všechny movitější vrstvy irské společnosti od statkářů a obchodníků přes nižší šlechtu až k vyšší šlechtě. Jediný rozdíl mohl být ve velikosti a kvalitě provedené stavby. Nejnáročnější ukázky těchto staveb jsou například tvrze Bunratty (hrabství Clare), Donegal (hrabství Donegal), Blarney a Barryscourt (hrabství Cork). Zatímco vyšší šlechta jich mohla mít na svých panstvích několik, příslušníci nižších vrstev společnosti se zmohli na jedinou věž. Čtyřpodlažní věžový dům na hradě Licklash má rozměry 7,5 x 6,8 m. Přízemí má vysoký skarp, což není pro věžové domy typické. Šlo patrně o estetické sladění věže se zbytkem hradu. Přízemní místnost o rozměrech 2,9 x 3,1 m má valenou klenbu a vstup v jižní zdi. Vstup v severní zdi je uzavřen kovovou brankou a pochází teprve z 19. století. V severozápadním rohu klenby je otvor pro dřevěné schodiště do prvního patra. Dnešní dřevěné schodiště je velmi vratké a brzy spadne. Místnost v prvním patře byla plochostropá, dnes prostorově splývá s valeně klenutou místností druhého patra. Obě patra mají úzká obdélná okna v severní a západní zdi. V severovýchodním rohu věže jsou pozůstatky točitého schodiště, které všechna vyšší patra spojovalo. Na úrovni prvního patra z něj vede chodba v síle východní zdi do vstupního otvoru v jihovýchodním rohu věže. Tudy se vstupovalo do prvního patra starší severní stavby hradu. Z nejvyššího třetího patra věže stojí již jen spodní část zdiva a jihovýchodní nároží. V interiéru chybí krby a latrína, věž proto mohla poskytovat spíše vedlejší obytné prostory ve spojitosti se staršími stavbami hradu..

Rod deRoche se pak stal dlouhodobým vlastníkem kamenného hradu. V 16. století byl na hradě postaven věžový dům (obytná věž), což byl v Irsku velmi oblíbený druh tvrze. Rod deRoche přišel o zdejší majetky během Irské konfederační války (1641-1653). Více k této události viz historie hradu Glanworth. Dalšími majiteli byl rod Hendleys, hrad ale časem zpustl..