
Vedle anglikánské gotické katedrály svatého Canice stojí na návrší ve městě Kilkenny románská kruhová věž bývalého keltského kláštera. Ta je nejstarší dochovanou stavbou ve městě, pochází patrně z 11. nebo 1. poloviny 12. století. Město má přibližně 26 500 obyvatel (2016). Je administrativním centrem stejnojmenného hrabství ve vnitrozemí Irska. Kilkenny má přímé vlakové a autobusové spojení s Dublinem a Waterfordem. Interiér věže s vyhlídkovou plošinou na vrcholu je spolu s katedrálou přístupný v návštěvní době. Vstupné do věže se platí v katedrále. Interiér věže je temný a velmi stísněný, výstup po dřevěných schodech je strmý a úzký. Výstup proto může být nepříjemný i pro fyzicky zdatné jedince. Veřejnost může v Irsku vystoupat pouze na tři klášterní kruhové věže, kromě té v Kilkenny také na věže v Kildare (hrabství Kildare) a Devenish (hrabství Fermanagh).
Jde o ryze irský druh stavby, proto jsou tyto věže vnímány jako neformální symbol země. Hrstka je jich k vidění také v Británii, jde ale o přímé irské založení irskými mnichy, kteří působili v tamních klášterech. Základy těchto věží jsou všeobecně velmi mělké. Jejich vnitřní dutiny jsou proto až po práh vstupního portálu vyplněny zeminou a sutí. Ta má sloužit jako balast ke stabilizaci stavby. Vstupní portály jsou vysoko nad zemí. To je tradičně vysvětleno nutností obrany, věže měly sloužit jako poslední útočiště. Portály ale musely být vysoko nad zemí kvůli slabým základům a balastu. Pravděpodobně sloužily jako zvonice. K vidění jsou také novověké napodobeniny, jako například věž na hřbitově Glasnevin v Dublinu. Mírně kónická a mírně nakloněná osmipodlažní věž v Kilkenny je vysoká 30,5 m. U země má vnější průměr 5,08 m. Lícování spodní třetiny zdiva je provedeno z dolomitu, zbytek věže z hrubě opracovaného vápence. Analýza pojiva ale potvrzuje jedinou stavební fázi. Věž stojí na hřbitově 1,5 m jižně od jižního transeptu katedrály svatého Canice. Práh románského portálu věže je 2,78 m nad zemí. Portál s půlkruhovým záklenkem nadpraží je orientován jihovýchodním směrem. Ostění portálu se od zdiva věže nijak zásadně neliší a neobsahuje žádné ozdobné prvky. Sokl věže dnes není nad zemí patrný, literatura ale uvádí dvojí odstupňování zdiva. Podlaží jsou dřevěná, pospojovaná dřevěnými schody. V tělese věže jsou čtyři obdélná okna. V nejvyšším podlaží pod ochozem je šest obdélných oken. Věž se tak liší od mnoha ostatních věží tohoto druhu, které mají většinou čtyři okna v nejvyšším patře. Tradičně byly tyto věže zakončeny kamennými kuželovými helmicemi, věž v Kilkenny dnes ale helmici nemá. V koruně je namísto toho zakončena plackovou klenbou, která slouží jako střecha a vyhlídková plošina. Dnes není jasné, zda věž helmici původně měla. Klenba s vyhlídkovou plošinou může být dílem pozdějších úprav. Okna v nejvyšším podlaží se ale zdají být původní. Věž mohla od počátku sloužit nejen jako zvonice kostela, ale také jako požární hláska pro celé město. Podobné zakončení věže ve městě Kildare s vyhlídkovou plošinou a pěti okny v nejvyšším patře proto také nemusí být náhodné..
Jeho svátek připadá na 11. října. Keltský klášter je druh kláštera z doby před příchodem klasických řádových klášterů do Irska ve 12. století. Sestával z volně stojícího kostela, nejdříve dřevěného a později kamenného. V jeho okolí žili mniši v kruhových chýších. Celek byl obehnán kruhovou nebo oválnou palisádou a příkopem. Kilkenny lehlo popelem v letech 1085 a 1114. Z roku 1085 pochází první písemná zmínka o kostele svatého Canice. Na synodu v Raith Bressail bylo Irsko v roce 1111 rozděleno do nových diecézí. Kilkenny bylo hlavním sídlem místního irského království Ossory, stalo se proto také centrem diecéze Ossory. Zdejší klášterní kostel se stal sídelní katedrálou biskupů z Ossory. Vznik diecéze Ossory mohl být podnětem ke stavbě věže, která byla v té době určitě vnímaná jako prestižní druh stavby. Datum jejího vzniku po roce 1111 je reálné. Věž každopádně nestála na přelomu 10. a 11. století. Z té doby pocházejí lidské kosterní pozůstatky, nalezené pod jejími základy. Klášterní funkce místa byla postupně utlačena ve prospěch biskupství. Význam keltských klášterů navíc během 13. století postupně upadal. Anglonormané po okupaci Irska, zahájené roku 1169, reformovali irskou církev podle latinské liturgie. S tím spojené klasické řádové kláštery postupně vytlačily keltské kláštery do pozadí. Ty ale zůstaly i nadále významnými poutními místy. I tomu ale učinila konec anglikánská reformace v 16. století a hlavně přísné protikatolické zákony (Penal Laws), uvalené na Iry anglickou vládou v 17. a 18. století. O zdejší kruhové věži nejsou žádné dobové zprávy. V roce 1705 byla opravena. Dnešní dřevěné podlahy a schody jsou z roku 1847..