katedrála sv. Canice

Střední část chóru je ale oproti oběma bočním stranám výrazně prodloužená k východu. Na obou bočních stranách vystupují z obvodu katedrály transepty příčné lodi. K oběma rohům mezi transepty a chórem přiléhají kaple, na severu je to menší kaple čtvercového půdorysu, na jihu větší obdélná kaple Panny Marie. Hlavní loď, oba transepty a hlavní část chóru mají vysoké sedlové střechy. Obě boční lodi mají pultové střechy. Boční strany chóru a obě boční kaple mají sedlové střechy. Hlavní věž kryje stanová střecha. Všechny střechy jsou schované za poprsními zdmi s cimbuřím. Střešní krytina je břidlice. Neomítnuté zdivo katedrály má lícování z hrubě opracovaného vápence. Délka katedrály je 64,5 m, šířka s oběma transepty 37,5 m. Po katedrále svatého Patrika v Dublinu je katedrála svatého Canice druhá nejdelší středověká katedrála v Irsku. Hlavní gotický vstup v západním průčelí lodi má dvojici vstupních portálů pod společným hrotitým ústupkovým obloukem. Na bočních stranách portálů jsou dvojice štíhlých válcových přípor s patkami a hlavicemi. Vnější polovina ústupkového oblouku je spolu s oběma portály a velikou kartuší nad nimi provedena z šedého vápence. Naproti tomu vnitřní polovina ústupkového oblouku a výplň zdiva nad oběma portály s menšími kartušemi je provedena z kamene krémové barvy. Druhý vstup je na jižní straně trojlodí, kde je ke katedrále přistavěna obdélná předsíň se sedlovou střechou. Do předsíně se vstupuje rozměrným portálem s ústupkovým hrotitým obloukem, podobným tomu v západním průčelí katedrály. Vstupní portál předsíně je ale celý proveden z šedého vápence. Přípory na obou jeho stranách dnes ale chybějí. Trojlodí dělí dvojice arkád, z nichž každá má pět hrotitých oblouků. Chór dělí dvojice arkád, z nichž každá má dva hrotité oblouky. Interiér katedrály je s výjimkou centrálního křížení pod věží otevřený do krovů střech z 19. století. Centrální křížení je provedeno jedním polem síťové žebrové klenby..

Jeho svátek připadá na 11. října. Keltský klášter je druh kláštera z doby před příchodem klasických řádových klášterů do Irska ve 12. století. Sestával z volně stojícího kostela, nejdříve dřevěného a později kamenného. V jeho okolí žili mniši v kruhových chýších. Celek byl obehnán kruhovou nebo oválnou palisádou a příkopem. Klášter v Kilkenny se někdy v 11. století zmohl na stavbu kamenné kruhové věže, která stále stojí vedle katedrály. Věž sloužila patrně jako zvonice. Kilkenny lehlo popelem v letech 1085 a 1114. Z roku 1085 pochází první písemná zmínka o kostele svatého Canice. Na synodu v Raith Bressail bylo Irsko v roce 1111 rozděleno do nových diecézí. Kilkenny bylo hlavním sídlem místního irského království Ossory, stalo se proto také centrem diecéze Ossory. Zdejší klášterní kostel se stal sídelní katedrálou biskupů z Ossory. Dnešní gotická katedrála byla stavěna na místě staršího klášterního kostela ve dvou stavebních fázích v průběhu 13. století. Stavba chóru s transepty začala za biskupa Huga de Rous (1202-1218). Stavba trojlodí probíhala v období let 1242- 1265. Okolo roku 1280 byla na závěr postavena kaple Panny Marie. V roce 1332 se zřítila kostelní věž nad křížením hlavní a příčné lodi. V tomto pobořeném stavu pak katedrála zůstala do roku 1354, kdy byla postavena nová věž. Během náboženské reformace v 16. století přešla katedrála do rukou anglikánské církve, které patří dodnes. V období 1650-1756 byla katedrála pustá. Ve 2. polovině 18. století ji opravil architekt Saunderson Miller (žil 1716-1780). Ve 2. polovině 19. století proběhla její rekonstrukce pod vedením Richarda Langrishe (žil 1834-1922). Od roku 1977 je katedrála jednou ze šesti katedrál spojených diecézí Cashel a Ossory. V blízkosti katedrály stojí biskupství, děkanství a vikářství. Drtivá většina dochovaných středověkých katedrál v Irsku dnes patří anglikánské církvi (Church of Ireland). Ostatní středověké katedrály jsou v ruinách. Římskokatolická církev si proto musela po obnovení náboženské svobody v 19. století postavit nové katedrály. V Kilkenny plní tuto roli katedrála Panny Marie z let 1843-1857..