Výsledky hledání míst

Zvonice je drobná sakrální architektura z 2. pol. 19. stol. Hranolová stavba, v jejímž vrcholu je osazen sanktusník. U zvonice mariánský sloup z 2. pol. 18. stol. Jde o toskánský sloup, na jehož hlavici stojí na obláčku postava Panny Marie. Na čelní straně sloupu kříž s korpusem, nad ním hlava andílka. Zvonice i sloup jsou zapsány v seznamu kulturních památek od r. 1964.

Původní dřevěná zvonice zničena vichřicí r. 1882, obnovená pak požárem r. 1920. Nynější stavba z r. 1929 opravena r. 2014 a r. 2024 vybavena dvěma zvony. Sousední barokní sloup z r. 1693 doplněn r. 1891 o tzv. obecní kříž. Zvonice i sloup s křížem od r. 1958 chráněny jako kulturní památky.

Rozložitá dřevěná zvonice z 80. let 19. stol. v severní zdi hřbitova nahradila starobylou zvonici, která stávala východně před hřbitovem a byla patrová. Na jejím místě stojí nyní stoletá lípa.

Zděná jednopatrová zvonice čtvercového půdorysu je zachycena na vojenské mapě z roku 1783. Interiér plochostropý. V přízemí kaple Panny Marie. V patře hodnotný renesanční zvon z r. 1606 s erbem a jménem grófa Jiřího Thurzy. Původně mohl být na Lietavském hradě.

Klasicistní zvonice s lidovou sochou sv. Jana Nepomuckého ve středu obce Trboušany u Dolních Kounic.

Novodobá, převážně dřevěná mohutná zvonice v rekreační lokalitě Soláň z roku 2006. Dílo arch. J. Kotáska. Uvnitř prostory infocentra a galerie místních umělců.

Zvonice ve Skřivánkově je zasvěcena sv. Floriánovi, patronovi hasičů. Postavena byla v roce 1776. Samotný Skřivánkov vznikl až roku 1786 po parcelaci panského dvora. Jméno bývalá obec nese po obročím Janu Nepomuku Skřivánkovi.

Zvonice z roku 1769. Opravována v letech 1910 a 1997. Dnešní zvon je z roku 1921.

Pozdně gotická roubená zvonice pochází z konce 16. století. Má osmibokou dolní část a vysokou jehlan. střechu, krytou šindelem. Okenní otvory zvonového patra kryjí výklopné okenice. Jediná v Čechách s konstrukcí nahoru sbíhavého hranolu štenýřů (čtyř rohových nosných sloupů). Zvony z l. 1576 a 1928.

Pozoruhodnou dřevěnou zvonici vedle kostela v Sudoměři postavil tesař Jan Wolf z dubového dřeva bez použití kovových hřebů r. 1616. Konstrukce je dosud původní, jen šindelová krytina byla vyměněna v letech 1933 a 1967. Dva ze tří historických zvonů byly zrekvírovány za 1. světové války.

Hranolová zvonice ze 16. stol. je zděná s bedněnou vrchní částí, krytou šindelovou střechou. Dochovány dva zvony (z 1. pol. 16. stol. a z r. 1564). Sekera zaseknutá ve špičce střechy připomíná místní legendu. Zvonice, vestavěná do ohradní zdi hřbitova, tvoří vstup do hřbitovního areálu s kostelem.

Dřevěná zvonice o výšce 12 m vystavěna kolem r. 1600. Jde o kombinovanou konstrukci vzpěradlovou a štenýřovou. Dolní část zvonice je proto osmiboká, horní patro čtyřboké a střešní část končí strmou špicí. Z původních dvou zvonů byl jeden zrekvírován za 1. světové války.

Jedna z nejstarších dochovaných roubených zvonic pochází z r. 1515. Je pokládána za příklad smíšené štenýřovo-vzpěradlové konstrukce. Novodobě poněkud znehodnocena oplechováním místo původní šindelové krytiny. Dva ze tří původních zvonů zrekvírovány během 1. světové války.

Kobylnice se připomíná ve 12. stol. Je zmiňována kobylnická tvrz a dvůr. Zvonice je dřevěná stavbička, sestávající jen z dřevěného sloupu. V horní části rozvětvená s malým zvonečkem. Pochází z konce 19. století.