Výsledky hledání míst

Pozdně renesanční kostel z let 1652-55 vznikal původně jako kalvínský. Od konce 17. století na něj navazoval barokní klášter. Voršilky areál získaly definitivně roku 1731, poté provedly zejména přestavbu průčelí do Hlavní ulice.

Novorománsko-byzantský kostel si řeckokatolická obec postavila na západním okraji centra Košic v letech 1882–86, věžní nástavce byly dostavěny později. Od počátku 50. let 20. století sloužil pravoslavným, po roce 1990 navrácen původním majitelům.

Zřícenina opevněného kostela založeného zřejmě ve 13. stol. V 15. stol. jej obsadilo vojsko Bratříků, mezi nimiž bylo mnoho bývalých husitů, proto je nazýván Husitský kostolík. Během I. světové války vyhořel a již nebyl obnoven. Začátkem 80. let. 20. stol. zakonzervován a zastřešena věž.

Pozdně gotický kostel, postavený na místě starší svatyně, připomínané poprvé roku 1290. Současný vzhled stavby je výsledkem pozdně barokní přestavby po požáru roku 1794. Nejvýraznějším prvkem exteriéru je jižní portál, pravděpodobně dílo huti košického dómu.

Pozdně románský kostel postavený před r. 1280. V 15. stol. přistavěn nový presbytář, klenba a později obě boční kaple. V letech 1773 a 1882 poškozen požáry. Interiér převážně barokní. Uvnitř i vně kostela se nacházejí náhrobky rodu Mariássy. Areál ohrazen zdí se dvěma branami.

Hrad vznikl zřejmě na přelomu 13.-14. stol. První zmínka pochází z r. 1322. Později jej získali Bebekovci, kteří zde sídlili do r. 1566, kdy hrad obsadilo císařské vojsko. Poté ho vlastnil až do r. 1945 rod Andrássy. Dne 10.3.2012 zachvátil hrad rozsáhlý požár.

Jeskyně objevená náhodně r. 1964 při ražení krátké štoly. Jeskyně má charakter vysokého podzemního kaňonu, ve kterém po celé délce protéká podzemní potok. Je zde jeden z největších známých krápníků v Evropě. Na nejvzdálenějším místě od vchodu je hluboké a plošně rozlehlé jezero.

Původně měšťanský dům z počátku 15. století nese svůj název od doby, kdy náležel do majetku města Levoče. Od konce 16. století zde nepřetržitě funguje restaurace. Současná podoba je výsledkem tvrdé puristické rekonstrukce z let 1908–10.

Původně barokní sloup s mariánskou sochou z let 1722–23 doplněný balustrádou se sochami andělů a svatých. Po opravách v letech 1856, 1908, 1949–51 a 1971–72 byla většina díla nahrazena v letech 1996–98 kopiemi z odlévaného kamene.

Rokokový zámek v obci Markušovce. Zámek Markušovce nechal postavit v roce 1643 František Mariássy jako renesanční pevnost a sídlo rodu Mariássy. Okolo zámku je francouzský park s rokokovým letohrádkem Dardanely.

Částečně zachovalý a chátrající, částečně zřícený pův. got. hrad z konce 13. stol., vystavěný jistým Mikulášem. Na přel. 15.-16. stol. přestavěn a rozšířen Štěpánem Mariássym, následně poškozen, ale již po r. 1538 obnoven renesančně. Hradu dominuje renesanční palác a okrouhlé věže v nárožích.

Novogotické mauzoleum rodu Andrássy z r. 1893. Postaveno podle návrhu Artura Meininga. V mramorovém sarkofágu je pochován ministr zahraničí Rakousko-uherské monarchie Július Andrássy a jeho žena Katarína Kendeffyová. V cínové rakvi spočívá jejich syn Teodor Andrássy.

Objekt vznikl sloučením dvou měšťanských domů z 15. století. Od počátku 17. století zde fungovala městská věznice a mučírna. Od roku 1911 patří objekt městskému museu, zpočátku jako sklad, od počátku 40. let 20. století jako výstavní prostor (dnes historická exposice).

Pozůstatky nížinného vodního hradu ze 13. stol. Poprvé zmiňován v roce 1254. V období let 1387 až 1567 v rukou Perényiů. Poté do roku 1684 v rukou Drugethovců. Tehdy dobyt povstaleckým vojskem Imricha Thökölyho. O dva roky později zničen při jejich ústupu. Rozebrán při stavbě sousedního zámku.

Zřícenina hradu. První budovy pocházejí z 11. stol. Později se hrad neustále rozšiřoval a rostl (prvky románské a gotické architektury). Do 2. pol. 15. stol. byl hrad v držení krále, poté v majetku rodů Zápolských, Habsburků, Turzovců i Csákyovců. R. 1780 hrad vyhořel. R. 1945 převeden na stát.