Spišský hrad

Na holém kopci s bělavou vápencovou skálou se nad obcí Spišské Podhradie výšce 634 m.n.m. pyšní a do dálky svítí tento nádherný hradní komplex. Spišský hrad je Mekkou všech milovníků hradní architektury, jedná se o jeden z nejrozsáhlejších hradních areálů Evropy. Hradební zdi obepínají území o celkové výměře více jak 41.400m2. Výrazná travertinová skála lákala lidi již odedávna – archeologický průzkum zde potvrdil existenci několikera hradišť, z nichž nejvýznamější bylo asi silně opevněné sídlo tzv. púchovské kultury. Dodnes je v terénu největšího nádvoří patrný tehdejší obranný val.

První hradní budovy zde vyrostly mezi 11.-12. stol., později se hrad neustále rozšiřoval a rostl. Přestavován byl mnohokrát, přesto ze zachovaly unikátní prvky románské a gotické architektury. Významu hradu pomohla také jeho poloha na křižovatce významných cest, stal se také centrem správy širokého okolí. Palác si zde v 13. stol. postavil i Spišský probošt, když bylo jeho sídlo v podhradí zničeno. Spišský hrad byl až do druhé poloviny 15. stol. královský, později přešel do rukou řady významných rodů: Zápolských, Habsburků, Turzovců a nakonec i Csákyovců. Ti jej vlastnili až do roku 1945, kdy jej už jako ruiny převedli na stát. Obývali jej však jen do konce 17. stol., protože život zde nebyl příliš pohodlný. Studené zdi a hlavně absence jakéhokoliv zdroje vody na hradě (na ražení studny se hrad nachází příliš vysoko) šlechtické rodina vyměnila za množství luxusních zámečků v okolí. Na hradě tak zůstávala pouze skromná vojenská posádka. Zlomový byl požár roku 1780, po kterém se hrad definitivně stává zříceninou. Příčina požáru není jasná – existují však tři pravděpodobné scénáře. Případný blesk či opilou posádku doplňuje zajímavá teorie o zapálení hradu jeho samotnými vlastníky. Pohnutkou totiž mohla být daň ze střech, která se u takto rozsáhlého komplexu budov vyšplhávala neúnosně vysoko.

Dnes je hradní areál po archeologickém průzkumu z velké části přístupný a zakonzervovaný. Jedinou netknutou částí je pás budov ve východní části hradu, na kterou nezbylo peněz. Přesto vám důkladná prohlídka zabere poměrně dost času. Pokud chcete vnímat genia loci trosek tohoto majestátního sídla v klidu, doporučuji hrad navštívit brzy ráno či mimo sezónu. Do hradu se dnes vstupuje dvojicí bran. Od vlaku (západ) vstoupíte pravděpodobně tou menší, vedoucí na největší nádvoří. Od parkoviště na jihovýchodě vás cesta navede na silně opevněnou hlavní bránu. Unikátní jsou především mohutné zděné pilóny, mezi které se vzpříčila dřevěná zeď – první linie obrany vchodu. Z nádvoří za kasou můžete jít vzhůru do samotného jádra hradu, nebo na nižší, největší nádvoří. Obrovská plocha sloužila jako útočiště tábořícího vojska či okolního obyvatelstva. Nepřehlídnutelné jsou pozůstatky barbakánu ve tvaru písmene J a kruhové základy bývalé obytné pevnůstky Jana Jiskry z Brandýsa – pozdějšího skladu zbraní. Půjdeme-li do středu hradu, vystoupáme skrz bránu do tzv. románského předhradí. Zde zaujme především „nikam“ vedoucí bývalá brána horního hradu. Dále už cesta vede novou branou do samého srdce zříceniny. Majestátní donjon obklopují zdi paláců, z nichž nejcennější je ten starý románský. Za zmínku ještě stojí muzejní expozice a k ní přilehlá kaple a mučírna. Krásný výhled se vám naskytne z vrcholku věže. Výstup a sestup vede uzoučkým schodištěm přímo uprostřed obvodového zdiva věže.

Pokud budete chtít využít služeb průvodce (kterého jste si tak jako tak již zaplatili ve vstupném), počkejte na něj na označeném místě při hlavní vstupní bráně. Prohlídka začíná vždy v celou a půl.