Parič

Hrad je výjimečný tím že hradba byla postavená z cihel, podobně jako u českého hradu Mydlovaru v Polabí. Pouze základy hradby byly kamenné. Dalšími pravděpodobnými plášťovými hrady na Slovensku jsou Hrušov, Divín a Brekov. Jádro hradu nebylo nad svým okolím nijak vyvýšené. Polygonální plášťová hradba má sílu zdiva přibližně 2.2 m. Vnitřní prostor měl na šířku kolem 26 m. Hradba je dnes datovaná do přelomu 13. a 14. stol. Do té doby byl hrad dřevohlinitý. Na jihovýchodní a západní straně byly ve 14. stol. k hradbě zevnitř přistavěny paláce. V průběhu 15. stol. bylo jádro hradu obestavěné obytnými stavbami po celém obvodu. Pouze na jihu byla mezera, nejspíše s bránou. Uprostřed dispozice bylo ponecháno úzké několikastranné nádvoří se studnou. V průběhu 16. stol. byla ve vnitřním prostoru západního paláce postavena kruhová cisterna (nádrž na dešťovou vodu) s vnitřním průměrem přibližně 3 m. Z plášťové hradby dnes stojí pouze její západní část. Jde o jedinou stojící zeď hradu. Chybějící zdivo jejího vnějšího líce bylo při nedávné konzervaci doplněno. Na vnitřní straně zdi je na úrovni přízemí patrný náběh valené klenby. V horní části zdi je patrný otisk křížové klenby. Předhradí bylo obdélné. Jádro hradu chránilo ze tří stran s výjimkou strany severovýchodní. Na jeho východní straně je dosud patrný bývalý vodní příkop. Na západní straně bylo opevnění předhradí při parkových úpravách změněno na jezero. Na jihu, pár desítek metrů od hradu, je dnes patrný pahorek s prohlubní uprostřed. Mohlo jít o součást vnějšího opevnění hradu. Jádro hradu bylo v novověku příliš stísněné na to, aby vyhovovalo jako plnohodnotné šlechtické sídlo. Obytná funkce sídla se tak mohla alespoň částečně přesunout do předhradí. Na západní straně předhradí je pod pahorkem veřejnosti nepřístupný Andrássyho sklep. Dostupná literatura neuvádí jeho stáří, může v něm být ale zakomponovaná hradba předhradí. Parič nebyl zachycený na žádné ikonografii. V novověku byl údajně skrytý v lese dnešního parku. Archeologicky zachycené zdivo hradního jádra je dnes naznačeno přízemní imitací zdiva. Je tak alespoň patrný jeho plný rozsah a půdorys..

Právě župan Paris je na základě podoby jména možným zakladatelem hradu. Poprvé je hrad výslovně zmiňován jako Castrum Parys v roce 1327, v listině krále Karla Roberta určené Vilémovi Drugethovi. Drugethovci jej drželi i s Trebišovem od roku 1319, to již šlo o nevelký zděný hrad. Později ale panství přešlo na krále. V roce 1387 jej král Zikmund Lucemburský věnoval s celým panstvím Petrovi Perényimu (z Perína) jako odměnu za jeho zásluhy a vojenskou pomoc. Peréniyovci pak v 15. stol. rozšířili vnější opevnění hradu. Vodní příkop byl napájený vodou z potoka Trnávky. V roce 1454 se na Pariči sešel krajský sněm, aby se usnesl na tom jak postupovat proti bratřickým tlupám. Synové Jana Perényiho také ale začali loupit, takže král Matyáš Korvín v roce 1483 nařídil obležení hradu. V 1. pol. 16. stol. Perényiovci přestavěli vnější opevnění. Petr Perényi získal prostředky na jeho přestavbu falšováním peněz. Po bitvě u Moháče v roce 1526 se tu sešel uherský sněm. Tehdy se rokovalo o tom jak zachránit uherský stát. V roce 1566 hrad odolal útoku krymských Tatarů. V roce 1567 rod Perényiů vymřel po meči smrtí Gabriela Perényiho. Dědictvím se dostal do rukou spříbuzněných Drugethovců, původních majitelů hradu v 1. pol. 14. stol. V roce 1620 byl obsazen povstaleckým vojskem Gabriela Bethléna. Po pěti letech jej Jan Drugeth získal spět. V důsledku stavovských povstání v průběhu 17. stol. byl hrad ve velmi špatném stavu. Proto jej nechal Zikmund II. Drugeth v roce 1673 opravit. V roce 1684 byl ale dobyt povstaleckým vojskem Imricha Thökölyho. Zikmund II. Drugeth se totiž postavil proti Thökölimu. Po dobytí hradu byl odveden k soudu v Košicích a popraven. O dva roky později Thökölyho povstalci před ústupem hrad zničili za použití střelného prachu. V roce 1786, přesně o sto let později, Csákyovci využili jeho pozůstatky jako zdroj stavebního materiálu při stavbě dnešního zámku. V roce 1838 zdědili panství Andrássyovci. Za nich došlo k dalšímu rabování materiálu při přestavbě a rozšiřování zámku v 2. pol. 19. stol. V pol. 20. stol. hradní zřícenina posloužila jako cvičná střelnice československé a sovětské armádě..