Výsledky hledání míst

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Herálci je pozdně barokní stavba z let 1784-1786 podle návrhu zednického mistra Františka Hromádky. Je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami a od r. 1958 též chráněnou kulturní památkou.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Písečné je gotického původu z 14. Stol., přestavěn a rozšířen barokně v 18. stol. Nyní filiální v římskokatolické farnosti Žamberk s pravidelnými bohoslužbami. Od r. 1958 chráněn jako kulturní památka.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské postaven Léta Páně 1740 na místě gotické kaple pro odvrácení moru a v r. 1791 opatřen pevnou čtyřbokou věží. Na výzdobě jednolodního raně barokního farního chrámu se podílel známý barokní sochař Ignác Legelacher.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Libé je gotického původu z počátku 15. stol., přestavěn barokně v letech 1753-1754. Nyní filiální ve farnosti Františkovy Lázně a od r. 1958 též chráněná kulturní památka.

Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské nahradil starou gotickou stavbu. Byl vybudován r. 1780 podle plánů V. Vyčichla. V r. 1823 byla nově postavena věž zničená požárem. Jednolodní stavba je zakončena polokruhovým kněžištěm, při jižní stěně sakristie. Vybavení pochází z 18. a 19. století.

Pozdně barokní kostel ve Vranové Lhotě byl postaven v letech 1788 - 1792 v místě starší barokní kaple, ze které se zachoval pouze vzácný oltář. Kostel byl v r. 1999 zrekonstruován.

Klasicistní stavba z roku 1789 s obdélnou lodí, odsazeným trojboce zakončeným závěrem s osově navazující čtyřbokou sakristii a hranolovou věží v průčelí. Mobiliář převážně klasicistní. Ve zdi hřbitova empírové náhrobky z roku 1825, u vstupu kaple Panny Marie Lurdské z r. 1938.

Velký kostel výrazně saského architektonického výrazu vznikl jako výsledek stavební činnosti od poloviny 16. do konce 19. století. Poválečnou devastaci se snaží napravit aktivity sdružení občanů Dolního Podluží i sousedního Jiřetína pod Jedlovou.

Gotický kostel (c1270-1285) upravený renesančně r. 1599 a v letech 1777–1787 barokně. Vybavení pochází většinou z 19. století, dochovala se zde gotická křtitelnice. Jednolodní kostel s obdélnou lodí, přibližně čtvercovým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou klenbou a osovou čtvercovou sakristií.

Původně raně gotický kostel postaven ve Vidnavě snad na přelomu 60. a 70. let 13. stol. Přestavby ve 14. a 16. stol., zásadní změny zejména interiéru v 18. stol. (kruchty v lodi). Novorománská úprava 1883–4. Kostel obklopuje bývalý hřbitov.

Kostel sloužil potřebám původní obce (dnes Stará Ves). Před rokem 1354 u něj Heník z Valdštejna založil město Vysoké nad Jizerou. Dnešní stavba barokní z let 1725–41, upravená po požárech v 19. století.

Původně renesanční luterský kostel z roku 1599 byl v letech 1727–28 s výjimkou věže nahrazen barokní novostavbou. Další úpravy v 19. století (1856–59, 1873). Bohaté barokní vnitřní zařízení, částečně přenesené ze starého kostela.

Kostel je postaven v románském slohu, vedle něj je hřbitov, na němž byly odkryty hroby z doby raného křesťanství. Zvonice pochází z r. 1858 stejně jako socha sv. Ludmily od Josefa Maxe. Při opravě r. 1929 byl ze střechy odstraněn kamenný kříž, který byl zazděn do zdi hřbitůvku.

Barokní kostel postavený na místě starší kaple v letech 1721-1723. Barokní sochy na konci parku před západním průčelím kostela (mezi VII. a VIII. zastavením) z 30. let 18. století; sochy evangelistů a krucifix kolem kostela z let 1840-1850; křížová cesta v parku z 19. století. Památkově chráněno.

Filiální kostel sv. Kateřiny Sienské, původně luteránský, založen v 16. stol. V 18. století přestavěn presbytář. Na zdi kostela dva pozdně renesanční náhrobky – J. V. Vencelíka z Vrchovišt z roku 1606 a druhý neznámého rytíře s erbem polovičního lva.