Výsledky hledání míst

Sídliště u Kličína bylo osídleno nositeli únětické a knovízské kultury, také v době římské a v raném středověku. Je možné, že bylo lehce opevněno ale dosud zde neproběhl řádný archeologické průzkum, pouze povrchové sběry.

Raně barokní usedlost, původně zvaná Alsterlischer Hof (Alsterlický dvůr), z r. 1643. Větší část usedlosti zbořena v r. 1971, dochovala se barokní budova s klasicistními prvky. Dnes v soukromých rukou, od r. 1997 postupně rekonstruována.

Původní renesanční tvrz Bítovských z Bítova z konce 15. století. Za Markvarticů přestavěna na renesanční zámek a Wilczky upraven na novobarokní budovu. V současnosti je zámek sídlem Městského úřadu a Turistického informačního centra.

Na levém břehu Ohře je umístěn vodní mlýn, který patří od roku 1908 rodině Klímů. ynější dynastie Klímů začala s mlynářstvím už v 80. letech 19. století.

Novorenesanční vilu v parku na severu města nechal v letech 1888-1891 postavit syn zakladatele textilní dynastie Ottomar von Klinger. Po zestátnění jeho někdejší továrny zde sídlil internát učiliště, později školka a jesle. Po roce 1990 zdevastovaný objekt obnovil nový majitel v letech 2000-2010.

Mauzoleum z roku 1901, inspirované palladiánskou architekturou 16. století, si nechali jako rodinné pohřebiště postavit novoměstští textilní magnáti Klingerové. Po roce 1945 zchátralo, obnoveno 1995–2000. Dominanta městského hřbitova.

Rozhledna (17 m, 1244 m n. m.) stojí na místě dřevěné věže (1817), kterou nahradil v l. 1838–68 vyhlídkový gloriet. R. 1880 postavena Krušnohorským spolkem nejprve dřevěná a poté kamenná rozhledna (r. 1884). R. 1893 přistavěn hostinec, postupně rozšířen. Po r. 1989 chátrá. Od r. 2005 v rekonstrukci.

Rodový hrad pánů z Klinštejna, jedné z větví Ronovců, existoval od poč. 14. stol. až do jeho poslední třetiny. Snad zanikl za válek husitských, možná však byl opuštěn již dříve, neboť po r. 1375 se o něm prameny již nezmiňují.

Poslední zbylý objekt někdejšího panského (později městského) dvora s tvrzí v kdysi samostatné obci na kopci severozápadně nad centrem Ústí nad Labem.

Klobůčky, zaniklá středověká ves, původně mezi obcemi Domamyslice a Seloutky.

Zámek dal r. 1589 vystavět opat zábrdovického kláštera jako renesanční rezidenci, v době baroka rozšířena. Po zrušení kláštera v r. 1784 získal zámek náboženský fond. Po r. 1820 interiéry klasicistně upraveny. R.1932 zámek koupilo město. Zámek slouží jako sídlo Městského úřadu, Městského muzea atp.

Svatovítská kapitula postavila pro správu statku v 16.–17. stol. patrovou palácovou tvrz, která se stala v 2. pol. 17. stol. sídlem správy panství Třebíz. Bývalá, později značně přestavěná tvrz zanikla asi ve stavbě domu č. p. 1, který slouží k bydlení.

Jednopatrová obdélná tvrz prvně zmiňovaná v l. 1401 – 1408. Majiteli byli bratři Hynek a Purkart z Klokočína Tvrz často měnila majitele.

Barokní lovecký zámeček nechal r. 1789 postavit Jan Karel Schönowetz z Ungarswertu. Po r. 1945 sloužil jako rekreační středisko Východočeských energetických závodů, po r. 2000 nákladně renovován pro ubytování a společenské akce. Areál s anglickým parkem volně přístupný.

Zámek postavený za Jana Václava Želeckého z Počenic po r. 1720. V r. 1925 za pozemkové reformy připadl Revírní radě, která postavila budovu ozdravovny a zámek upravila k ubytování zaměstnanců. Po r. 1948 byl zámek od ozdravovny oddělen.