Výsledky hledání míst

Gotický kostelík se zachoval s minimem pozdějších zásahů. Typickým prvkem je drobná zděná sanktusová věžička nad zdvojeným vítězným obloukem.

Kostel sv. Jiljí vystavěn r. 1744 stavitelem Tomášem Sturmem st. V letech 1789 a 1833 poničen požáry. Po druhém požáru při jeho obnově vystavěna nová věž a tehdy získal svou dnešní podobu.

Původně románský kostel z 12. či 13. století, doložen roku 1394. Dochována část románského zdiva lodi a hranolová věž se sdruženými okny. Ve 14. století rozšířena loď a přistavěn gotický presbytář. Barokně upraven ve 2. polovině 18. století.

Raně barokní bezvěžový kostel z roku 1675, připisován Antoniovi della Porta, v dominantní poloze nad pooherskou obcí severně od Doksan. Obklopen zdevastovaným hřbitovem, sám velmi zchátralý. Součást zajímavého barokního areálu.

Původně gotický pravděpodobně z poč. 14. stol. Mezi lety 1690–1694 barokně přestavěn. Z gotické stavby uchován lomený portál v jižní stěně lodi. Hlavní oltář rokokový, boční oltáře s malbami J. Hellicha.

Barokní kostel z r. 1732 v místě středověkého předchůdce, upravován r. 1861-2 (klenby). Neorientovaná stavba na půdorysu řeckého kříže s obdélnou lodí a bočními kaplemi, nízkou věží s cibulovitou bání a bohatě zdobeným průčelím s volutovým štítem. V interiéru mramorový znakový náhrobník z r. 1562.

Původně tribunový kostel patřil k první tvrzi ve Švihově, doložené ve 12. stol. Ve 2. pol. 13. stol. přistavěna jižní loď, v polovině 14. století nahrazena apsida presbytářem. V 16. stol. přistavena severní a na přel. 17. stol. jižní předsíň. Přestavba v 18. stol. podstatně změnila ráz stavby.

Původně románský kostel z 2. poloviny 12. století byl razantně rozšířen na přelomu 3. a 4. čtvrtiny následujícího věku o transept a presbytář. Úpravy v 18. století přinesly změnu tvaru oken, přístavky na severní straně a jižní předsíň. Obklopen funkčním hřbitovem.

Románsko-gotický kostel z 1. poloviny 13. století je významný prvním doloženým užitím polygonálního závěru v jihočeském prostoru. Střídmá barokní úprava podle plánů Pavla Ignáce Bayera proběhla v letech 1717–1719. Kostel je obklopen funkčním hřbitovem s kamennou ohradní zdí.

Z kostela pocházejícího ze 14. století zůstal zachován presbytář. Loď a věž vznikly za barokní přestavby v 18. století. Kostel stojí na vyvýšeném místě, uprostřed hřbitova, při z. okraji vsi. Stavba – především presbytář – je ohrožována statickými poruchami.

Původně gotická kaple připomínána roku 1361, později kostel. Četné přestavby, zejména na poč. 17. století po velkém požáru. Orientovaná stavba s dlouhou obdélnou lodí a polygonálním závěrem, za ním hranolová věž s jehlancovou střechou. Mobiliář převážně barokní, na vnější zdi renesanční náhrobníky.

Původně gotický farní kostel sv. Jiljí postaven před rokem 1340. Později v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby. Významně přestavován koncem 19. století. V nedávné době zrestaurována fasáda a interiér kostela.

Barokní kostel byl vystavěn na místě staršího kostela (zmiň. r. 1339), který vyhořel r. 1751. V l. 1753–1755 vybudován nový kostel, po požáru r. 1834 opraven a přestavěn. Věž, jejíž základy pocházejí z původního kostela, byla r. 1888 zvýšena o zvonové patro a upravena novorománsky.

Prvně je farní kostel sv. Jiljí ve Studnici zmiňován r. 1342. Po třicetileté válce farnost zanikla a byla obnovena až roku 1731. V té době byl postaven také nový kostel sv. Jiljí, snad v místě původního kostela, z něhož může pocházet i zvon umíráček z r. 1552 umístěný ve věži současné stavby.

Kostel sv. Jiljí pochází buď z 2. pol. 14. stol. nebo z 15. stol. Do historického jádra kostela patří hranolovitá věž, obvodové zdivo lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Po požáru v r. 1787 barokizován. Před kostelem stojí pískovcový kříž s reliéfem Krista a socha sv. Josefa s Jezulátkem.