Výsledky hledání míst

Železniční trať uvedena do provozu 21. 11. 1889. Viadukt neomítnutý. Zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Koruna široká 60 cm a vysoká 33 cm. Viadukt dlouhý 140,15 m, široký 4,85 m, délka přemostění 121,80 m a výška 20,65 m. Výška nad Milevským potokem 23 metrů.

Železniční viadukt u Pošné vystavěn kolem r. 1888. Most je o třech stažených obloucích. Pilíře vyzděné z lomového kamene. Stavbu mostu prováděli Italové. Zahájení provozu na trati uskutečněno 17. 12. 1888.

Most stojí západně od Dobronic u Chýnova. Nachází se na železniční trati Tábor–Pelhřimov-Horní Cerekev. Vybudován v roce 1883. Viadukt vytvořen podle vzoru antických viaduktů. Most u Dobronic u Chýnova je pětiobloukový. Přemosťuje údolní nivu s Chotovinským potokem.

Desetiobloukový kamenný viadukt postaven z velkých lomových kamenů. Říčka Smutná protéká pod třetí klenbou a pod druhým obloukem vede polní cesta. Viadukt je dlouhý 147,80 m, široký 4,78 m, délka 137,55 m, výška 20,88 m. Opravován v roce 2003.

Železniční viadukt postaven r. 1845. R. 1954 vedle kamenného postaven železobetonový viadukt. Betonový viadukt tvoří devět spojitých skořepinových kleneb. Most má 9 oblouků půlkruhového profilu. Rozpětí oblouku je 9 m, šířka 8,9 m. Výška 13 m, délka 125 m. Od r. 2008 prohlášen památkou.

Viadukt postaven r. 1900. Půdorysně esovitě zakřiven. Sedm půlkruhových oblouků o rozpětí 12 m. Stavěn z pískovcových kvádrů a žulových bloků. Pilíře mírně kónické. Patří k nejpůsobivějším objektům dopravního stavitelství na území středních Čech. R. 1991 prohlášen za nemovitou kulturní památku.

Železniční most je kamenný dvojitý oblouk, kde jeden oblouk vede nad hlavní silnicí a druhý pak nad potokem. Další částí je plochá ocelová konstrukce. Viadukt v mírném oblouku z let 1902-1903. Zajímavostí je vložený ocelový most do kamenného mostu. Po viaduktu vede trat 212, Posázavský Pacifik.

Most z r. 1888 je z režného kamenného zdiva, o sedmi mostních otvorech. Most je ve stoupání, ale i v tvaru "S". Největší výška středního pilíře je 11,71 m. Pod druhým a třetím obloukem vede cesta, pod druhým obloukem protéká Turovecký potok. Do seznamu kulturních památek zapsán r. 1988.

Kamenolom byl těžen v posledních stoletích před Kristem na severozápadním úbočí vrchu Lovoš. Dodnes se zde zachovala řada nepřehlédnutelných jam a sejpů plných kamenných pozůstatků křemenného porfyru z pravěké těžby, používaného k výrobě mlýnků-žernovů.

Kamýk je strmý, čedičový vrch stojící severně od Litoměřic. Arch. nálezy od neolitu až do středověku dokladují osídlení kopce. Vzhledem k terénu není vhodný k obývání, o hradiště zřejmě nešlo, snad zde bylo kultovní místo.

Jako náhradu za nevyhovující hrad si majitelé Kamýka postavili západně od něj sídlo v areálu panského dvora. Po třicetileté válce přestalo sloužit šlechtě a postupně zpustlo. Současná budova z roku 1865, dnes soukromý majetek.

Kamýk je holý vrch, vypínající se do výšky 436 metrů nad mořem severně od Libčevsi. Je tvořen typickou čedičovou vyvřelinou. Vrch je součástí Chráněné krajinné oblasti České středohoří (zal. r. 1976). Roste zde řada vzácných rostlin, např. hlaváček jarní.

Zříceniny hradu vystavěného z pověření Jana Lucemburského před r. 1319. Často střídal majitele. Kolem r. 1547 přestavěn. Za třicetileté války jej dobyli Sasové a kolem r. 1650 byl již zříceninou. Hlavní obrannou i obytnou stavbou byla pětiboká věž.

Zřícenina letohrádku založeného po roce 1750 Janem Šternberkem. Původně to byla přízemní budova obdélníkového tvaru. Od roku 1839 byl letohrádek už jen ruinou a dodnes se dochovaly pouze dvě obvodové zdi.

Studánka se zděnou podezdívkou a dřevěnou nadstavbou, dřevěné posezení. Nachází se na červené turistické značce v lese, pod skalním úbočím Klíče, 0,5 km od sedla pod Klíčem, směrem na Nový Bor. Přístup ke studánce je od Svoru či z Nového Boru po červené značce.