Výsledky hledání míst

Pomník a náhrobek stojí v horní části hřbitova ve Sloupu v Čechách. Pochází z roku 1864. Zdobí jej plastika od sochaře Tomáše Seidana. Hrob přikryt pískovcovou deskou s vyrytým písmenem M. Na soklu deska Terezie Mikovcové, zřejmě Mikovcovy matky. Náhrobek zapsán do seznamu památek r. 1965.

Při šarvátce z napoleonských válek byl zastřelen mladý kaprál, Francouz Jean Henri de Valmont. Byl pohřben na okraji lesa na Chotovickém vrchu. Na jeho hrobě stál dřevěný kříž, později hrob upadl téměř v zapomnění. V 80. letech 20. stol. hrob znovu vyčištěn a označen. Od roku 2012 je opravený.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu zemřel 10. 1. 1986. Po posledním rozloučení v pražském Rudolfinu a církevním obřadu v kostele sv. Markéty v Břevnově byla rakev převezena na kralupský hřbitov, kde se nachází jeho hrob.

Hrob prof. Augusta Sedláčka (1843-1926), významného českého kastelologa, se nachází na starém městském hřbitově v Písku, který byl sice roku 1949 zrušen a později přeměněn na pietní park, ale byly na něm zachovány náhrobky některých významných osobností, mezi nimi i Sedláčkův.

Výjimečný náhrobek ve formě makety dómské zvonice zdobí hrob rodiny jejího stavitele Franze Sandera (1836–1926). Pískovcový náhrobek byl nedávno očištěn a zbaven křovinného porostu.

Na druhém červenokosteleckém hřbitově v bývalé zahradě kupce Vacka ponechán symbolický hrob Viktorky, postavy z Babičky Boženy Němcové, pravým jménem Viktorky Židové.

Chátrající budova renesanční tvrze postavené Kaplíři ze Sulevic či Rausendorfery v 2. pol. 16. stol. R. 1596 zboží spojeno s Mirošovicemi, v l. 1688-1945 majetkem Lobkoviců a součást bílinského panství. Poté utilitárně využívána státním statkem. Dnes v majetku obce, prochází postupnou rekonstrukcí.

Empírová hrobka svobodných pánů Beessů z Chrostiny, majitelů zámku Hnojník, v podobě obdélné kaple při hřbitovní zdi. V hrobce z 2. pol. 19. stol. byli pohřbíváni Beessové až do počátku 20. století.

Pseudoroková hrobka jihočeské větve Berchtoldů z Uherčic z let 1936–1937. Výhled na soutok Vltavy a Lužnice.

Čtvercová renesanční hrobka vladyků Bukůvků z Bukůvky z r. 1592 v sousedství farního kostela sv. Matouše. Přízemí sloužilo jako kaple s klášterní klenbou a štukaturou, pod ní se nachází rodinná hrobka s dřevěnými rakvemi. Podlaha, schody a klenba jsou z cihel.

Čtvercová empírová hrobka s trojúhelníkovým štítem byla postavena v letech 1832–34 Karlem hrabětem Clam-Martinic. Na chátrajícím hřbitově najdeme dále pozoruhodný pozdně rokokový náhrobník a několik litinových křížů.

Stavbu nechal v poslední čtvrtině 19. stol. postavit hrabě Hubert Karel Sigmund František Josef Harnoncourt–Unverzagt se svou manželkou Josefinou Julií. Poslední pohřeb se konal zřejmě roku 1935. Ve 2. pol. 20. stol. byla hrobka několikrát vyloupena a poničena.

Rodinná hroba hraběcí rodiny Deymů ze Stříteže. Drobná stavba připomínající kapli při zadní části kostela sv. Václava ve Starém Jičíně.

Hrobka sv.Kříže rodu Harrachů z r.1870. V byzantském a renesančním slohu.Dva souosé pravidelné osmiboké hranoly o nestejné výšce. V podzemní části hrobky se nachází zděná chodba – krypta, ve které jsou uloženy ostatky členů harrachovského rodu.

Empírová hrobka a hřbitovní kaple, postavena Jindřichem Vilémem Haugwitzem v letech 1822–1825. Autorem projektu byl vídeňský architekt Josef Kornhäusel, výzdobu vytvořil vídeňský sochař Josef Klieber. Doposud poslední člen rodu Haugwitzů, hrabě Karel Antonín, zde byl pohřben v roce 1995.