Výsledky hledání míst

Pseudogotická Vila Karola mělnického okresního tajemníka Františka Vinklera. Postavená v romantickém stylu anglické gotiky. R. 1876 postaven dům čp. 41, o deset let později ve stejném slohu vystavěn dům čp. 40 a oba propojeny. Stavbu provedl podle projektu A. Filcíka mělnický stavitel D. Klusáček.

"Zámeček"-typologicky architektonickou terminologií patrová vila včetně parku postavená v letech 1827-1841. Ve 2. polovině 20. století necitlivě upravována. Z doby její slávy zachována jen část východní fasády a zahradní dřevěný altán. I když není kulturní památkou, je uvedena v památkovém katalogu.

Vila ve stylu geometrické secese, druhá z poděbradských realizací architekta Josefa Fanty. Postavena byla v roce 1910 pro rodinu Geiselreitnerových z Kouřimi. Vilu obklopuje secesní plot, ukázka mistrné kovářské práce.

Vila Libochvíle postavena roku 1900 v historizujícím slohu. V r. 1930 byla přistavěna garáž a jedna místnost. V rohovém výklenku se dříve nacházela pískovcová soška sv. Václava. Vpravo od arkýře novorománské okno. V poslední době byla vila sídlem advokátní kanceláře.

Vilu nechal v l. 1888-1889 postavit lékař Ignác Bönisch, který stavbou pověřil Heinricha Czeikeho st. Stavba v sobě spojuje prvky secesního ornamentu, anglické venkovské architektury a lidové slovanské tradice. Později sloužila jako hudební škola a loutkové divadlo. Dnes penzion a kavárna.

Vila postavená 1930–1 pro tehdejšího ministra zahraničí a jeho manželku u údajné přírodní Husovy kazatelny nad soutokem Lužnice a Kozského potoka v Sezimově Ústí. Úprava roku 1937 dotvořila její vnější vzhled. Veřejnosti přístupná od roku 2009.

Vilu v Bubenči si v letech 1929–1930 nechala postavit Marianne Gellertová, dcera Julia Petschka. Eklektickou stavbu navrhl Max Spielmann. Po působení čínského velvyslanectví a následné rekonstrukci se vila v roce 2022 stala sídlem Muzea literatury.

Vilu pojmenovanou po nedalekém zaniklém pivovaru si nechal postavit v letech 1912-1913 MUDr. Vojtěch Mrázek. Architekt Emil Králíček ji navrhl ve stylu klasicizující secese s kubistickými prvky. V interiéru schodiště ve stylu geometrické secese. Na výzdobě spolupracoval sochař Antonín Waigant.

Rodinný dům Radima a Barbory Králíkových byl postaven v l. 2005–2007 na nevyužívaném silu z r. 1941 (arch. J. Tymich), které bylo součástí Hanáckých mlýnů. Dům navrhli arch. Tomáš Pejpek a Szymon Rozwałka. Stavba byla oceněna cenou Grand Prix architektů r. 2007 jako nejzajímavější rodinný dům v ČR.

Funkcionalistická vila továrnické rodiny Neherových postavena arch. AntonínemNavrátilem v letech 1938-1939. Kulturní památka od r. 2008.

Novobarokní historizující vila č. p. 947/18 v ul. Nemocniční. Součást Městské nemocnice v Ostravě. Vystavěna v r. 1894 stavitelem B. Židlickým jako obytný a reprezentativní objekt. Později v majetku města, od roku 1933 majetkem nemocnice, která jej využívá i dnes.

Vilu v historizujícím novoempírovém stylu si v r. 1931 nechal postavit židovský sladovník Otto Zweig. Stavbu projektoval architekt Franz Kuhn. Po deportaci rodiny do koncentračního tábora ji obsadil Hitlerjugend. V současnosti je kulturní památka rozdělena na dva byty a komerční prostory v přízemí.

Památkově chráněná novorenesanční vila vznikla v l. 1889–1890 dle návrhu Rudolfa Koukoly pro Marii Knoblochovou. V l. 1919–1920 zde pobýval francouzský generál Maurice Pellé. Upravena r. 1932 firmou Matěje Blechy. Vila se sgrafitovou výzdobou, portikem a zahradou slouží kulturním a výstavním účelům.

Novogotická vila Pfaffenhof (lidově Fafák) postavená na místě vinařské kaple svatého Mikuláše ze 14. století, zrušené za Josefa II. Po roce 1945 zchátrala, započatá oprava po roce 1990 (nové stropy) nedokončena, volně přístupný objekt pracuje k rozpadu.

Vila starého olomouckého podnikatelského rodu byla postavena v l. 1905–6 u Michalského výpadu mezi stejnojmenným kostelem a bývalým konviktem. Drobné úpravy po I. světové válce. Po roce 1945 vila zpustla. V posledních letech včetně zahrady opravena.