Výsledky hledání míst

Mlýn postavil r. 1840 mlynář Matuška na návrší nad obcí Němčice. Od r. 1925 sloužil již jen ke šrotování. Po r. 1945 přestal plnit i tuto funkci a sloužil jako dům posledního mlynáře až do r. 1965. V 70. letech 20. stol. přebudován k rekreaci, které slouží dodnes. V r. 2002 zrekonstruován.

Mlýn zřejmě postavil před r. 1858 Josef Kala, který zemřel v r. 1866 při epidemii cholery. V r. 1888 měl mlýn vyhořet. Později sloužil jako dům rodině Šamalíkově. Po 2. světové válce mlýn zchátral. Donedávna byl na místě pouze drobný pahrbek. Dnes jsou odkryty asi jeden metr vysoké zbytky zdí.

Mlýn holandského typu vybudovali v r. 1849 Jakub Souček a Antonín Nečas. V r. 1922 mlýn zmodernizován. Později sloužil jako obydlí rodině Součkových. V r. 1964 vyhořel. V r. 1974 byl opraven a přebudován na penzion.

Větrný mlýn holandského typu je prvně doložen v r. 1842. Kolem r. 1900 došlo k úpravě pro bytové účely. Během II. světové války byla poškozena střecha. K bytovým účelům slouží památkově chráněná stavba dodnes.

Na kopci Křížový vrch stával v první polovině 20. století dřevěný větrný mlýn německého typu.

Traduje se že mlýn stál již v r. 1840. Prvně je doložen v kupní smlouvě z r. 1879. V r. 1938 byl mlýn zbořen. V r. 2003 byl proveden archeologický průzkum a v letech 2007-2009 byla podle dochované dokumentace postavena jeho věrná replika.

Novodobá replika menšího větrného mlýna, které stávaly v obci a okolí.

Větrný mlýn holandského typu z roku 1853 na návrší nad vsí Poruba, částí městyse Hustopeče nad Bečvou. Nyní obestavěn budovami velkokapacitního vepřína.

Hrubě omítnutý mlýn o třech podlažích s několika okny se vypíná do dvanáctimetrové výšky. Nechybí řada zdobných pískovcových prvků. Stavba s typickým kruhovým půdorysem, která je zakončena otáčivou střechou.

Větrný mlýn holandského typu dal v letech 1837-1838 postavit majitel budišovského panství svobodný pán Karel Baratta-Dragono. Zanikl v roce 1866, kdy jej údajně vypálilo pruské vojsko. Po požáru nebyl obnoven a zachovalo se z něj jen obvodové zdivo do výše 9 metrů. Památkově chráněn od roku 1968.

Zřícenina drobného větrného mlýnku zvaného větřák jakých v kraji bývalo plno. Tento malý větrný mlýnek byl tvořen drobnou zděnou spodní částí, nad kterou bývalo kolo opatřené lopatkami. Větřáky sloužily jako drobní pomocníci při mletí.

Nedokončená romantická vila, kterou si v letech 1930 – 1934 nechal vybudovat sochař a medailér Josef Šejnosta jako letní residenci a muzeum medailí. Projekt vytvořil architekt Kamil Hilbert. K obnově stavby došlo až v roce 2011 a bylo zde opět plánováno muzeum. Ani poté však budova nebyla dokončena.

Vetruše, místo opředené mnoha pověstmi o místě bývalého ústeckého hradu bylo nejspíše jen městským popravištěm. Dnes zde stojí nově zrekonstruovaný objekt s vyhlídkovou věží, postavený r. 1897 Ústeckým horským spolkem podle projektu Alwina Köhlera.

První zmínka o hradu z r. 1234. Později sloužil jako vězení pro odpůrce Přemysla Otakara II. Ve 13. a 14. st. rozšiřován. Utrpěl obléháním Švédy roku 1645, dobyt však nebyl. V polovině 18. st. dostal hrad svou nynější podobu.

Ves poprvé zmíněna r. 1404. Koncem 17. stol. za Vernierů postaven obdélný patrový barokní zámek. V l. 1728-30 rozšířen o vrcholně barokní boční křídlo s navazující obdélnou půlkruhem zakončenou kaplí. Další úpravy klasicistní, rokokové a empírové. Po požáru r. 1881 opraven na poč. 20. století.