Výsledky hledání míst

Objekt staré školy z 18. století sloužil za I. republiky jako menšinová česká škola. Po roce 1945 přestal plnit původní účel a zchátral. Od roku 2007 zde sídlí obecní informační středisko, které poskytuje služby návštěvníkům.

Původně renesanční budova tepelské školy založená 1572 opatem Janem Mauskönigem, upravená roku 1819. Po roce 1945 sídlo městské správy.

Roubená barokní školní budova s mansardovou šindelovou střechou, postavená roku 1785. V přízemí byly dvě třídy, v patře služební byty pro učitele. Škola zde byla do r. 1856, poté sloužila k bydlení. Dnes je pobočkou Regionálního muzea Náchod.

Barokní městský dům čp. 118, ve kterém do roku 1718 sídlila městská škola. V 2. polovině 19. století byl dům přestavěn na obytný. Dům je památkově chráněný.

Dům je zmiňován r. 1570 jako utrakvistická škola. V letech 1622–1784 katolická triviální škola. R. 1784 vyhořela a v letech 1784–1787 škola působila v nedalekém Dumetovském domě. Ve 20. letech 19. stol. byla budova klasicistně upravena. Učení zde probíhalo do poloviny 19. stol., dnes archiv muzea.

Kobyliská střelnice - tragické místo, kde nacisté v letech 1941-1945 popravili více než 750 českých vlastenců. Popraviště je od r. 1945 označeno křížem a v r. 1975 bylo pietně upraveno na Památník protifašistického odboje. V r. 1978 prohlášeno za NKP.

První novodobá kadaňská synagoga – označovaná jako stará – vznikla r. 1888 úpravou bašty, dnes domu čp.187. Brzo však byla upravena k obytným účelům, kterým slouží dodnes. Nová novorománská synagoga z r. 1890 byla vypálena za křišťálové noci 9.–10.11.1938, trosky byly později beze stopy odstraněny.

Synagoga pravděpodobně z 18. stol., v 19. stol. zcela pohlcena sousedním domem. Dochován fragment žulového hrotitého portálu v průjezdu domu. Bohoslužby se zde konaly do r. 1919.

Goticko-renesanční synagoga z r. 1695, postavena vedle starší Malé synagogy. Náboženským účelům sloužila do roku 1870, později skladiště. Dnes galerie a expozice historie Židů ve Velkém Meziříčí.

Příklad kruhové vápenné pece, rozšířené v našich zemích po roce 1868. Ojedinělá památka tohoto typu na Šumavě - jediný známý pozůstatek na území Plzeňského kraje. Zpracovávalo se zde vápno ze zdejších lomů. V provozu do roku 1925. Technická památka.

Původně tvrz z 16. st. R. 1560 přestavěn Jarošem Syrakovským z Pěrkova na renesanční zámek. Vyhořel v létech 1690 a 1704. Na přelomu 19. a 20. st. sloužilo přízemí a 1. patro jako byty. R. 1945 poničen dělostřelbou. Dnes slouží školským účelům.

Ves Stará Voda (Altwasser) vznikla zřejmě kolem r. 1250, první písemná zmínka o ní pochází z r. 1456. Po II. světové válce došlo k odsunu většinového německého obyvatelstva a následně bylo území začleněno do vojenského újezdu Libavá a obec zanikla.

Barokní vodárenská věž byla postavena r. 1723 (arch. Pavel Ignác Bayer) na místě tří předchozích věží (z let 1496, 1530 a 1612-14, poslední se zřítila r. 1721). Věž zásobovala město pitnou vodou z vydatného pramene. R. 1894 byla postavena nová vodárenská věž, stará věž od té doby nevyužita chátrá.

Vodárna z roku 1913. Technická součást areálu sanatoria. Vedl odtud vodovod k hlavní budově. Drobná stavba obdélného půdorysu s valbovou střechou. Romanticky pojaté průčelí z kamenných kvádrů. Stavba ovlivněná doznívajícím historismem. Nyní již jako vodárna neslouží. Veřejnosti nepřístupná.