Výsledky hledání míst

Pramen označovaný též jako Leimbruckův minerální pramen. Dnes, díky stavebním úpravám silnice v 70. letech 20. stol., je nepitný.

Hlavní osídlení spadalo do 1.tisl. př.n.l. Místo je chráněno po délce svahy strmě spadajícími do údolí. Bylo obehnáno hradbami. Patrné zbytky valů. Na jižní straně zachovány zbytky kamenných základů hradeb. Hradiště zničeno za neznámých okolností.

Geologický útvar a paleontologické naleziště z období mladších třetihor, spodního miocénu (před 22 mil. let), kdy se travertin vytvářel ze silně mineralizovaných vod. Jediné rozsáhlejší souvrství sladkovodních vápenců v ČR. Prostor pův. vápencového lomu, od r. 1983 chráněná přírodní památka.

Panské sídlo datované podle sběru keramiky do období od 13. stol. do přelomu 15. a 16. stol. Dodnes se dochovalo rozsáhlé tvrziště ohraničené novodobou kamennou zdí, na západní, severní i východní straně s dosud dobře znatelným valem.

První zmínky z r. 1387 - hovoří se o vodní tvrzi. Hodičtí z Hodic přestavili tvrz v renesanční zámek. Po Bílé hoře byl zpustošený. Ferdinand Leopold jej opravil a vnitřní prostory opatřil barokní štukovou výzdobou. Od r. 1945 je zámek majetkem státu.

Zřejmě již někdy na přelomu 13.-14. stol. zde existovala tvrz, která je doložena koncem 14. stol. V 1. polovině 17. stol. tvrz rozšířena na zámeček. Počátkem 19. stol. přestavěn do současné podoby. U zámku vznikl také v té době anglický park. Od r. 1947 slouží obci.

Zaniklý barokní zámek, který dal pravděpodobně vybudovat na místě tvrze Maxmilián Arnošt Hornek z Horneku, který vlastnil Mirošov v letech 1710–1730. Po r. 1949 vlastnil zámek státní statek. Od r. 1958 byl kulturní památkou. V r. 1985 se zřítila část zdí devastované budovy a r. 1986 byl zbourán.

Zámek, pův. renesanční tvrz z konce 16. stol. přestavěná v l. 1719-1723 za Jana Antonína Vratislava z Mitrovic (arch. Jakub Auguston ml.) na barokní zámek. Po 2. světové válce zestátněn, po r. 1990 vrácen dceři býv. majitele Haně Ludikarové. Po rekonstrukci je část zámku přístupná veřejnosti.

Na zámek přestavěná gotická tvrz, postavená rytíři z Mirošovic koncem 15. st. a renesančně přestavěná r. 1554. Roku 1668 připojena Lobkovici k Bílině a barokně upravena. Dnešní dvoupatrová budova s věží obsahuje řadu architektonických detailů.

Zachovalý hrad z 13. století založen olomouckým biskupen Brunem ze Šamburka. V 16. století sloužil jako věznice. V roce 1643 dobyt Švédy. R. 1855 arcibiskup Bedřich Fürstenberg prodal hrad státu na zřízení věznice. V l. 1859 - 1870 proběhla potřebná adaptace hradu, který slouží jako státní věznice.

Kaple se sochou Panny Marie Lurdské, zvaná Mírová, v polích u městyse Višňové vznikla r. 1917 jako projev díků rodiny za šťastný návrat zraněného syna z bojiště 1. světové války.

Vznik tvrze je ve starší literatuře kladen do 15. stol. Novější literatura ji považuje za vrcholně renesanční z 16. stol. postavenou Švamberky. Poté součást poplužního dvora. Na jedné z budov zachován renesanční štít, areál tvrze slouží k bydlení.

Tvrz v Miškovicích je prvně zmíněna r. 1604 při převodu majetku mezi Vratislavem a Mikulášem Trmalem z Toušic. Zanikla však zakrátko během třicetileté války. Její poloha ani vzhled nejsou známy, navíc historicky cenné centrum vsi bylo v 70. letech 20. stol. zbořeno a nahrazeno panelovými stavbami.

Zaniklý mlýnský vodní náhon města Místku, zřízený patrně spolu s městem na přelomu 14. a 15. stol. Poháněl kola 3 místeckých a 1 koloredovského mlýna, později několika valch a textilek. Od 40. let 20. stol. částečně zakryt, na přelomu 60. a 70. let zanikl při velké asanaci historického Místku.

Hrad nad Královskou oborou vznikl pravděpodobně za Přemysla Otakara II. Nesporně se připomíná 1319, poškozen za husitských válek, důkladně přestavěn za Vladislava Jagellonského. Koncem 18. stol. údajně pustý, 1803-21 romantická novogotická přestavba.