Výsledky hledání míst

Pozůstatek drobného panského sídla zaniklé vsi Mastnice. Tvrz se vsí zmiňována kol. r. 1400, roku 1487 uváděna jako pustá. Tvrziště s jádrem o průměru 18 m, bez stop zástavby.

Renesanční zámek vzniklý přestavbou gotického hradu nad městečkem na východním úpatí Doupovských hor. Další úpravy v baroku. Součástí areálu je i úřednický dům, velká sýpka a dvoje gotická boží muka u silnice.

Pseudokrasová Mladějovická jeskyně má chodby dlouhé 11 a 23 m, vysoké 4 m a její hloubka je 20 m. Současný vchod do jeskyně je uměle proražený, původní je zavalený.

Umělé jezero Matylda vzniklo v letech 1986–92 na místě bývalého povrchového dolu Vrbenský. Ten měl za 1. republiky jméno Matylda. Má rozlohu 38,7 ha, hloubku 3,5 až 4 m. Jednou za rok je napájeno vodou z Nechranické přehrady.

Technická stavba z konce 18. století postavená ve stylu Maurské vodárny, zapadá do koncepce lednicko-valtického areálu, kterého je nedílnou součástí. Objekt sloužil jako technické zázemí zámku a parku, nyní je technickou památkou.

Novogotické mauzoleum vetknuté do severní zdi městského hřbitova věnovalo město poslanci zemského sněmu JUDr. Franzi Schmeykalovi (1826–94). Roku 1945 změněno na pohřebiště vojáků Rudé armády, po roce 1990 symbolický pomník padlým válek 20. století.

Mauzoleum jugoslávských vojáků založeno Československo-Jihoslovanskou ligou. Kaple z roku 1926 od Huberta Austa. Dnes pro nevyjasněné majetkové vztahy chátrá.

Mauzoleum pravoslavných obětí 1. světové války z místního zajateckého tábora pro Srby, Rusy a Italy bylo vybudováno v letech 1925-1928 z iniciativy tehdejší jugoslávské vlády z bývalé vodárny nad jižním okrajem Jindřichovic podle návrhu ruského architekta V. A. Brandta.

Renesanční stavba pochází z konce 19. století sloužící jako místo uložení ostatků rodiny Kleinů.. Celková čistota provedení exteriéru stavbu výrazně zhodnocuje. V součanosti je stavba bohužel v dezolátním stavu.

Honosné novorenesanční mauzoleum si nechala postavit rodina textilního magnáta Schmitta, která výrazně ovlivnila vývoj města v 19. a poč. 20. století. Dnes prázdná zanedbaná centrální kaple nad kryptou je zdobena sochami F. Schwarze.

Honosná pohřební kaple na jižním úbočí kopce nad osadou Hradec byla postavena podle projektu arch. Ludwiga Zettela roku 1881. Rodině Schroll patřil liběšický velkostatek v letech 1871–1945.

Dvůr založen kolem r.1840 v severní části Kopřivnice zvané Luhy. Pojmenován podle olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Sommerau-Becka. Vystavěn na půdoryse oválu. Později rozprodán soukromým majitelům, oválný tvar však budovy respektují dodnes.

Velmistr řádu německých rytířů Maxmilián II. František dal roku 1780 podnět k prozkoumání pramene, kolem kterého začalo budování lázní. Dřevěný Pitný pavilon – Maxmiliánův pramen byl postaven v roce 1862. Do pavilonu je vyveden i Vilémův pramen. Všechny prameny mají vysoký podíl oxidu uhličitého.

Zastavení křížové cesty byla postavena r. 1840 Antonem Seibtem. Její sloupky lemovaly cestu směřující přes Slovanku (dříve Seibtův vrch) k lesní Seibtově studánce. Již kolem r. 1895 však zanikla a žulové sloupy ležely v rozvalinách. Obnovena byla v letech 2011-2013 a provází ji naučná stezka.

Klauz s největší sypanou hrází v Beskydech (30 m dlouhá, 8 m vysoká). Klauzy byly vodní nádrže, využívané při splavování dřeva k pilám. Maxův klauz byl vybudován po r. 1836, k pův. účelu přestal být užíván na konci 19. stol. Opravován v letech 1968 a 1992–1993 (kompletní rekonstrukce hráze).