
Románský kostel svatého Salvátora z pol. 12. stol. je nejmladší ze všech kostelů v údolí Glendaloughu. Ze stejného období pochází také chór katedrály sv. Petra a Pavla nedalekého keltského kláštera a u katedrály stojící kaple, zvaná Kněžský dům (Priests’ House). Na rozdíl od ostatních starších kostelů mají tyto tři stavby bohatě zdobené románské kamenné články. Kostel je jednolodní orientovaná stavba s užším pravoúhlým chórem. Obě části spojuje půlkruhový ústupkový triumfální oblouk, který byl znovu zkompletován v 19. stol. za použití původních kamenných článků. Oblouk má ševrony (chevrons), zubaté kamenné články, typické pro anglonormanskou románskou architekturu 12. stol. Anglonormanský románský sloh ovlivňoval irskou architekturu během celého 12. stol., tedy dlouho před anglonormanskou invazí do Irska, která začala v roce 1169. (Zdroj: časopis Archaelogy Ireland, Summer 2019, článek T. O’Keeffe, Invasion Hypotheses). Chór má rozměry 5.36 x 3.56 m.… číst dále
Románské převorství svatého Salvátora bylo založeno v pol. 12. stol. Latinské zasvěcení sanctus salvator (v angličtině saint saviour), znamená svatý spasitel. Za zakladatele převorství je považován sv. Laurence O’Toole (1128-1180). Ten byl od roku 1153 opatem kláštera v Glendaloughu a v roce 1162 se stal dublinským arcibiskupem. Za něj probíhala reforma irské církve. V rámci těchto změn přišly do Irska první evropské mnišské řády. Převorství svatého Salvátora bylo augustiniánské, nikdy ale nenabylo podobu klasického řádového kláštera. Šlo spíše o kompromis mezi starými keltskými kláštery a novými kláštery řádovými. Mniši žili ve zděné místnosti na severní straně lodi. V rámci reorganizace irské církve spadala diecéze Glendaloughu od roku 1214 pod Dublin. To byl začátek pozvolného úpadku Glendaloughu. Kostel sv. Salvátora sloužil i nadále poutníkům. Nejpozději v době náboženské reformace v 16. stol. byl ale pustý. V 19. stol. byly… číst dále