
Zřícenina románského kostela bývalého převorství sv. Salvátora stojí v lese u jižního břehu řeky Glendasan v údolí Glendalough. Údolí je proslaveno svou přírodní krásou a velkým množstvím románských a předrománských církevních památek. Centrem zdejšího církevního života byl keltský klášter Glendalough. Kostel sv. Salvátora leží 1 km východně od kláštera u lesní cesty vedoucí do vesnice Laragh. Z cesty k němu vede krátká, směrovkou dobře vyznačená odbočka. Údolí je plné turistů, ti ale k tomuto kostelu většinou nedojdou. Je to tedy mnohem klidnější místo.
Údolí má přísný režim ochrany přírody. Na rozdíl od jiných míst v národním parku Wicklow Mountains je v něm táboření zakázáno. Jsou zde pouze dva hotely, několik penzionů a jedna ubytovna. Kemp tu není žádný. Nejbližší místo určené k táboření je dřevěný přístřešek na turisticky značené cestě The Wicklow Way 3 km severně od vesnice Laragh a téměř 5 km od kostela sv. Salvátora. Webová stránka národního parku upozorňuje návštěvníky, kteří přijedou do Glendaloughu se stanem, že budou muset jít pryč z údolí po dobu nejméně tří hodin, než si budou moci svůj stan postavit a v něm se na noc ke spánku uložit. Chůze k přístřešku tolik času nezabere, zbude čas na svačinu a k obdivování přírody.
Ze stejného období pochází také chór katedrály sv. Petra a Pavla nedalekého keltského kláštera a u katedrály stojící kaple, zvaná Kněžský dům (Priests’ House). Na rozdíl od ostatních starších kostelů mají tyto tři stavby bohatě zdobené románské kamenné články. Kostel je jednolodní orientovaná stavba s užším pravoúhlým chórem. Obě části spojuje půlkruhový ústupkový triumfální oblouk, který byl znovu zkompletován v 19. stol. za použití původních kamenných článků. Oblouk má ševrony (chevrons), zubaté kamenné články, typické pro anglonormanskou románskou architekturu 12. stol. Anglonormanský románský sloh ovlivňoval irskou architekturu během celého 12. stol., tedy dlouho před anglonormanskou invazí do Irska, která začala v roce 1169. (Zdroj: časopis Archaelogy Ireland, Summer 2019, článek T. O’Keeffe, Invasion Hypotheses). Chór má rozměry 5.36 x 3.56 m. Původně byl krytý valenou klenbou. Východní dvojdílné okno má bohatě zdobené kamenné ostění se zubatými a květinovými motivy. Bylo taktéž znovu sestaveno v 19. stol. Ve stěnách chóru je šest obdélných nik. Větší mělké niky po obou stranách východního okna sloužily k uložení bohoslužebných předmětů. V jižní zdi je pravoúhlá nika bývalého sedile. Loď má rozměry 12.7 x 6.35 m. V jižní zdi jsou dva vstupní portály a dvě půlkruhová okna. Na severu přiléhá k lodi zděná místnost o rozměrech 12.2 x 5.8 m. V ní mohlo být obydlí mnichů (mnišská kolej). Kamenné schody ve východní zdi vedly do podkrovního patra. Místnost má dvě románská okna, jedno v severní a druhé ve východní zdi. Vstup do ní je z východního konce lodi. Kostel stojí na oválném hřbitově o rozměrech 41 m (východ-západ) a 18 m (sever-jih). Je ohraničen 3 m širokým a 1.5 m vysokým valem. Vnější stranu valu zpevňuje nasucho kladená zeď..
Laurence O’Toole (1128-1180). Ten byl od roku 1153 opatem kláštera v Glendaloughu a v roce 1162 se stal dublinským arcibiskupem. Za něj probíhala reforma irské církve. V rámci těchto změn přišly do Irska první evropské mnišské řády. Převorství svatého Salvátora bylo augustiniánské, nikdy ale nenabylo podobu klasického řádového kláštera. Šlo spíše o kompromis mezi starými keltskými kláštery a novými kláštery řádovými. Mniši žili ve zděné místnosti na severní straně lodi. V rámci reorganizace irské církve spadala diecéze Glendaloughu od roku 1214 pod Dublin. To byl začátek pozvolného úpadku Glendaloughu. Kostel sv. Salvátora sloužil i nadále poutníkům. Nejpozději v době náboženské reformace v 16. stol. byl ale pustý. V 19. stol. byly jeho zříceniny opraveny a částečně dostavěny. Za použití původních kamenných článků byl znovu sestaven triumfální oblouk a východní okno chóru..