Turistické cíle v okolí obce Volevčice

Lovecký zámeček z počátku postavený v letech 1815 - 1817 v klasicistním slohu rodem Collaltů. Dnes využíván k příležitostným kulturním akcím.

Zcela zaniklé tvrziště, o jehož vzniku lze podle historických události uvažovat někdy ve 2. čtvrtině 14. stol., snad i dříve. V této době patřil Batelov pánům z Lipé. V r. 1626 při odprodeji batelovského zboží potomkem Augustýna Macka z Čížova se píše o dvou tvrzích, z nichž jedna je již dávno pustá.

Tvrz přestavěná Jiřím Čížovský r. 1586 na zámek. Kolem r. 1681 upraven barokně Odkolky z Újezdce a v r. 1755 Janem Kryštofem Burkhardtem de Klee klasicistně. Necitlivé úpravy v druhé polovině 20. století.

Renesanční zámek z 16. stol. postavený Čížovskými z Čížova, od přelomu 16. a 17. stol. slouží jako úřednická budova. Později mírně barokně upraven.

Hrad na nejnižší části ostrohu nad Vápovkou vznikl zřejmě kolem poloviny 13. století jako rodové sídlo Ranožírovců. Vyvrácen byl vojskem Hynce Ptáčka z Pirkštejna roku 1444, zachovaly se zbytky zdí, ukryté mezi domky, které na místě hradu stojí dnes.

Nepatrné stopy zaniklé tvrze - hrádku v obci Borek, po níž se jako první psal už v roce 1356 jistý Pešek. Při prodeji panství Krajířům z Krajku v roce 1459 se tvrz už neuvádí. Zanikla tudíž v průběhu husitských válek. Její zdi i se základy existovaly ještě v roce 1828, kdy byly úplně rozebrány.

Žulová sloupková boží muka barokního typu vznikla dle rytého letopočtu na kaplici roku 1817. Na dříku vyrůstajícím z krychlové základny s diamantováním je římsa a na ní čtyřboká kaplice završená jehlancem s kamennou koulí a dvojitým kovovým křížem. Boží muka jsou památkově chráněna od roku 1958.

Žulová barokní boží muka, postavena v 17. století, snad v roce 1642 či 1646. Boží muka jsou památkově chráněna.

Drobná sakrální památka patřící do souboru desíti chráněných barokních božích muk, který vznikl v době od poloviny 17. do poloviny 18. století. Vytesána jsou ze žuly, na jednoduchém podstavci s čtvercovým průřezem je čtyřboký sloup. Kaplička s mělkými nikami je zakončena dvojitým kovovým křížem.

Kamenná boží muka z roku 1727 představují hodnotnou ukázku barokní kamenické práce, typickou pro tuto oblast Vysočiny. Na soklu je dnes již téměř nečitelný nápis „1727/ TITO BOŽÍ/ MUKI DAL PO/STAWIT PA/VEL FATINA/ NA PAMÁTKU/ UMUČENÍ PÁNA“. Dřík je hladký, lehce vydutý, lucerna má tři mělké niky.

Boží muka byla postavena roku 1647 nákladem Matouše Eisenbarta, manžela příbuzné stonařovského faráře Jernonýma Reidmillera. Restaurována byla roku 1996. Žulovým božím mukám chybí vrcholový kamenný kříž, na kapličce se zachoval letopočet a německý nápis.

Žulová pilířková boží muka s datací do r. 1740 a iniciálami ILS na soklu jsou vezděná do zdi terasy u domu čp. 849. Původně stála na místě domu mezi dvěma lipami. V r. 1935 byla přesunuta do současné polohy, při přesunu byly v zemi kolem nich objeveny lidské kosti. Památkově chráněná od r. 1958.