Turistické cíle v okolí obce Štoky

Ves poprvé zmíněna r. 1404. Koncem 17. stol. za Vernierů postaven obdélný patrový barokní zámek. V l. 1728-30 rozšířen o vrcholně barokní boční křídlo s navazující obdélnou půlkruhem zakončenou kaplí. Další úpravy klasicistní, rokokové a empírové. Po požáru r. 1881 opraven na poč. 20. století.

Dnes už jen místo původní valové fortifikace ne zcela přesně určeného názvu a funkce nad řekou Jihlavou, u něhož chybí jakékoli historické zprávy.

Mohutná čtyřpodlažní barokní sýpka z roku 1726, kterou nechala postavit Eleonora Kristína, říšská hraběnka Metternichová. Za napoleonských válek, v roce 1813, zde byl umístěn lazaret. Ve druhé polovině 20. století patřila sýpka státnímu statku. Na konci 20. století byla opuštěna a chátrala.

Tvrz postavil v l. 1397–1405 Jiřík z Keclova, jinak Horek. Poč. 16. stol. ji zdědil Kryštof Čechočovský z Čechočova, a v 1. pol. 16. stol. ji přestavěl – r. 1555 se zve Nové Horky. R. 1569 byla prodaná již jako pustá Zachariášovi z Hradce. V 2. pol. 17. stol. byl na zbytcích tvrze postaven špýchar.

Kamenný obloukový viadukt, postaven v letech 1886–1887. Původně byl celý kamenný, s oblouky o rozpětí 10 metrů. Ještě před počátkem 20. století byla jeho střední část nahrazena ocelovou příhradovou konstrukcí s horní mostovkou.

Unikátně zachovalá židovská čtvrť založená v roce 1680. Tvoří ji 32 obytných domů, obecní neboli rabínský dům a synagoga. Město bylo uzavřeno 2 branami, mělo školu, mikve, vinopalnu a vlastní zdroj vody.

Židovský hřbitov založený počátkem 16. století. Je na něm přibližně 900 barokních, klasicistních i novodobých náhrobků. Torzo márnice slouží jako vstup.

Židovský hřbitov z počátku 17. století, nejstarší čitelný náhrobek z r. 1652. Na ploše 943 m2 je cca 250 náhrobků převážně žulových stél barokního typu. Ruiny průchozí márnice jsou v západní části zdi.

Hřbitov byl založen v r. 1869. Má rozlohu 8879 m2 a je na něm více než 1000 náhrobků. Jsou zde např. náhrobky rodičů Gustava Mahlera. Novorománská obřadní síň z r. 1904 byla vypálena r. 1939. Na konci 20. stol. byl hřbitov rekonstruován.

Hřbitov založený v letech 1888–1890, používán do roku 1942. Na jeho ploše se nachází zhruba 200 náhrobků moderního typu. Na hřbitově je též skupina 18 kamenných stél obyvatel tábora pro válečné uprchlíky z východní Evropy z let 1916–1917. Vstup je přes historizující obřadní síň.

Hřbitov téměř čtvercového půdorysu, obehnaný zbytky kamenné hřbitovní zdi. Dochovalo se zde 55 náhrobků z 18. až 20. století. Nejstarší čitelný je z roku 1834, nejmladší z 18. března 1939. Náhrobky mají nápisy hebrejské, německé i české. Torzo obřadní síně stojí v severozápadním rohu hřbitova.

Hřbitov, který v letech 1917–1918 sloužil jako pohřebiště oběti tyfové epidemie z řad židovských válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Na ploše 25x25 metrů se dochovalo 86 stél s převážně čistě hebrejskými nápisy. Hřbitov je volně přístupný, nevede k němu žádná cesta.