Turistické cíle v okolí obce Ročov

Autorem sloupu se sousoším Piety z roku 1701 je sochař J. K. Vetter. Jedná se o hladký sloup, solitér. Použit byl křídový pískovec z Lounska.

Zbytky zřejmě strážního hrádku (dle některých odborníků spíše tvrze) nejasného původu. A. Sedláček uvádí pověst, že Sobín byl sídlem loupeživých rytířů – kouzelníků, kteří zde měli velikou knihovnu, z níž snad pochází Stochovský misál.

Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na křižovatce mezi dvěma stromy. Pískovcová socha v životní velikosti. Oděn v řaseném šatě s pláštěm na ramenou. V levé ruce drží kamenný krucifix. Socha datována rokem 1746. Památkově chráněno od r. 1967.

Sochu tehdy čerstvě svatořečeného zemského patrona nechala po roce 1730 před vjezdem do zámku postavit Barbara von Löwenegg jako výraz pokání za nekonformní společenský život, který zde vedla v předchozích letech. Zpodobnění světce se poněkud vymyká z dobových standardů.

Barokní socha svatého Linharta (Leonarda) stojí mimo ohrazený kostelní areál v Radonicích nad Ohří, a to na severozápadním úpatí kostelního pahorku pod kamennou zdí hřbitova. Dostupná literatura ji datuje do I. poloviny 18. století.

Panský dům statku východně od vsi byl postaven v polovině 19. století zřejmě na místě staršího sídla (archeologické nálezy jsou zapsány v seznamu kulturních památek). Jednopatrový objekt z vepřovic na kamenné podezdívce je dnes zcela prázdný.

Původní postoloprtská radnice stojí od roku 1726 v severozápadním rohu hlavního náměstí, částečně zakrytá dodatečně vestavěným blokem domů. V letech 1850–1949 sídlo okresních orgánů, dnes kanceláře a drobné provozovny.

Bývalá městská radnice vystavěna v době renesance a baroka sloučením několika starších got. domů. Věž je zmiňována již v r. 1633 v souvislosti s opravou zdejších hodin. Současná podoba pochází po požáru v roce 1812, kdy byla radnice obnovena v klasicistním slohu. Dnes slouží jako ZUŠ.

Starý hřbitov z poloviny 17. století (snad z roku 1650) v centru Nového Strašecí. Užíván do poloviny 19. století, v roce 1952 byl zcela zlikvidován.

Liběšický starý hřbitov pochází z 18. století, možná z roku 1776, a na ploše 0,3 ha se nachází mnoho většinou poškozených barokních a klasicistních náhrobků. Je obehnán rozpadající se opukovou zdí, zarostlý náletovými dřevinami a chátrá. Opuštěn zřejmě krátce po založení nového hřbitova r. 1897.

Rokokový zámek prošel dlouhodobou rekonstrukcí. Byl původně vrchnostenským sídlem postaveným kolem r. 1650. Ve druhé polovině 18. stol. rokokově přestavěn. Zámek má terasovité zahrady a bohatý soubor barokních soch. Památka UNESCO od r. 2023.

Místo zvané také Keltské valy byla lokalita osídlená v době halštatské a snad i v době bronzové až do doby laténské. Současně zde byly nalezeny doklady osídlení ze středního paleolitu, neolitu, doby římské a raného středověku. Celková délka zachovaných valů je 520 m, přičemž ohrazují plochu 6,75 ha.