Turistické cíle v okolí obce Radouň

Náhorní planina osídlena od mladší doby kamenné. V době bronzové hradiště. Slovanské hradiště z 8. stol, v 9. stol. spojováno s Canburgem z franských análů. V 9.–10. stol. opevněný dvorec a kostel sv. Jiří. Hradiště opuštěno asi ve 13. stol.

Roku 1826 postavena na hořínském hřbitově osmiboká kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova jako součást Lobkovického pohřebiště, které v půlkruhu obklopuje kapli.

R. 1896 založen nový roudnický hřbitov a spolu s ním postavena kaple Všech svatých. Pseudogotická stavba na obdélném půdorysu. Čelní i zadní průčelí s vysokým trojúhelníkovým štítem. Uprostřed sedlové střechy sanktusník se zvonem. Jehlan je ukončen makovicí, na ni umístěn kovový kříž s ozdobami.

Skalní hrad postavený kolem roku 1292 jako majetek pražského biskupství na významné stezce do Lužice. Hrad v roce 1375 koupil arcibiskup Jan Očko od Hanuše z Dubé. Za husitských válek pobořen a od té doby ve zříceninách.

Příklad modlitebny, vzniklé krátce po vydání tolerančního patentu. Prostá stavba z roku 1802 dostala o několik desetiletí později věž s druhotně osazenou sochou Immaculaty, na protestantské poměry nečekanou. Dosud fungující sbor podřipských evangelíků.

Zámek vystavěn v roce 1899. V průběhu druhé světové války objekt obsadila německá armáda. V padesátých letech zámek předán místní samosprávě. V devadesátých letech 20. století zámek vrácen restituentovi a ten zahájil rekonstrukci.

Zříceniny skalního hradu pánů z Dubé snad z konce 13. stol. Během 15. stol. byl několikrát dobýván. Od 16. stol. se uvádí jako pustý.

Zaniklý hrad byl založen někdy ve 13. – poč. 14. stol. Jako první majitel se uvádí pan Pešek z Válovic. Někdy kolem r. 1330 byl hrad jako sídlo loupeživého rytíře dobyt a pobořen. Dalšími majiteli byli Buškovičtí a v 17. stol. Chotkové, kteří byli posledními majiteli hradu.

První písemná zmínka o vsi z r. 1374. V obci veřejně přístupný výtok vody. Vznikl začátkem 20. stol. Důležitý zdroj vody pro obec. Kolem r. 1900 postavena kašna, zásobárna vody pro obec. Kašna slouží dodnes. Umístěna zde tabulka, že voda není pitná.

Dvůr vznikl jako vrchnostenský v 16. století. Název získal po majitelích panství v letech 1623–1773. Po zrušení řádu zde byla barvírna plátna, po jejím zániku různá hospodářská využití. V jižní části dnes pension.

Pozůstatky po domnělé skalní tvrzi, její spojitost s historickým Jiljovem však není prokázána. Prameny uvádějí r. 1388 Hrdoně z Jíljova. V r. 1454 se připomíná naposledy. Ve 20. letech 19. století romanticky upravován.

Starší hrad neznámých majitelů dobyl r. 1421 Jan Žižka a přestavěl jej na opevněný opěrný bod husitů v kraji. Husitská posádka hrad ovládala ještě mnoho let po Žižkově smrti r. 1424. R. 1467 obležen poděbradským vojskem, zpustnul po roce 1471.