Turistické cíle v okolí obce Žibřidice

Socha sv. Jana Nepomuckého, stojící dnes u kostela sv. Petra a Pavla, byla vytvořena r. 1740. Původně stávala u domu č.p. 81/III., který byl zbourán poté, co byl zakoupen radnicí, aby ustoupil stavbě nové školy (1893–1894). Socha byla r. 1900 přemístěna ke kostelu na svoje dnešní místo.

Socha z roku 1802. Pozdně barokní pískovcová skulptura sv. Jana Nepomuckého je osazena na masivním soklu na prostředním pilíři mostu. Plastika sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti. Na hlavě biret, kolem hlavy svatozář s hvězdami. Památkově chráněno od r. 1965.

Na pískovcovém hranolovém soklu barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Na stěně podstavce datace 1740. Na soklu výjevy ze života sv. Jana. Socha v kontrapostu levé nohy, v tradičním kněžském odění. V náručí drží kříž s Kristem, vpravo andílek nese obraz P. Marie s Ježíškem. Kulturní památka od r. 1965.

U mostku stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Socha velmi poškozená. Sv. Jan nemá ruce. Socha pořízena v r. 1801. Materiál pískovec. Socha zobrazena v postoji s nohama u sebe. Oděn v kleriku s rochetou. Na hlavě má kučeravé kadeře a biret. Starší literatura uvádí, že socha vznikla již v roce 1798.

Socha z r. 1800 původně stála na louce asi 300 m východně od obce. Zrestaurována a přenesena na vhodnější místo. Na betonovém základě dvoustupňový pískovcový fundament, na něm podstavec s římsou. Sv. Jan Nepomucký v podživotní velikosti na sobě kleriku, rochetu, na hlavě biret, na hlavě svatozář.

Socha sv. Máří Magdalény postavena r. 1762. Spodní část tvoří nízký hranolový sokl. Na něj navazuje dřík. Na čelní nice bosá ženská postava, snad sv. Rozálie. Na druhé straně asi sv. Antonín Paduánský a sv. František z Assisi, nad nimi sv. Máří Magdaléna. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1966.

Pozdně barokní socha sv. Prokopa z r. 1781. Světec znázorněn v obvyklém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou spočívající na ležícím ďáblu. Socha patří k významným dokladům místní sochařské produkce. Oprava sochy v r. 2017. V seznamu kulturních památek od r. 2013.

Socha sv. Valentina na podstavci s reliéfy světců pochází z konce 17. stol. Po stranách zdobena mohutnými volutami. Na podstavci socha mužské postavy s mitrou na hlavě. Podstavec dělen na čtyři stejně velká pole, v nich reliéfy čtyř světců. Socha zapsána do seznamu kulturních památek od r. 1965.

Soubor sedmi soch je jedním ze zastavení místní Poutní cesty. Sv. Vavřinec patří k nejznámějším starokřesťanským světcům. Umučen zaživa na roštu a s tímto atributem je znázorňován. Socha dílem neznámého umělce z let 1750 až 1780. Roku 2017 restaurována. Vrátil se rošt, palmová ratolest, svatozář.

Pískovcová socha sv. Vincence se nalézá na oploceném pozemku vpravo od boční stěny lodi baziliky. Zhotovena r. 1770. Socha spočívá na novodobém betonovém fundamentu. Na podstavci socha světce v doprovodu malého andílka u pravé nohy. Světec v obvyklém odění dominikána. Památkově chráněno od r. 1995.

Vrcholně barokní socha odpočívajícího Krista z roku 1730. Vrcholová socha představuje sedícího Zbičovaného odpočívajícího Krista v podživotní velikosti obvyklého ikonografického typu. Nad sochou Krista se nalézá ohýbaná krycí plechová stříška.

Soubor sedmi soch je zastavení místní Poutní cesty. Jediným sousoším v souboru soch je sousoší sv. jáhnů Jiřího a Agapita. Sochy představují dva méně známé světce, římské mučedníky. Sochy pocházejí z roku 1744. Sousoší renovováno v letech 1851, 1878, 1901, 1929 a 2009.