Turistické cíle v okolí obce Polesí

Renesanční budova jednoho z prvních gymnasií v Německu (tehdy ovšem v zemích Koruny české) vznikla v letech 1571–86 na místě někdejší johanitské komendy u Jánského kostela úsilím žitavského měšťana Nikolause von Dornspach.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.

Zřícenina skal. hradu. Přip. r. 1431 jako maj. Beneše z Vartemberka. R. 1453 zmiň. jako manské sídlo. Brzy poté zřejmě zanikl. R. 1760 zde zřízena poustevna, fungující do r. 1773. Hrad byl zal. na strmém pískovcovém suku, od něhož získal i své jméno.

Vyvřelý čedičový vrch Stříbrník, jehož vrchol je od r. 1968 přírodní památkou. Přístupný po odbočce z turistické stezky z Žibřidic. Místo dalekého kruhového rozhledu na Ralsko, Ještěd a prakticky celé Lužické hory.

Zámek byl pravděpodobně přestavěn ze staršího sídla v první polovině 16. stol. Mikulášem z Tlustce. Dnes ze zámku zbylo obvodové zdivo.

Osamělý kámen pod Pěnkavčím vrchem stojící na rozmezí ústeckého, libereckého kraje a německa.

Lesní pohřebiště zajatců z I. světové války a příslušníků Ukrajinské brigády, internovaných v Jablonném v Podještědí v letech 1919–1921, kteří podlehli svým zraněním, chorobám a tyfové epidemii. Obnoveno péčí ministerstva obrany roku 2008.

Volně přístupné umělé jeskyně vzniklé těžbou písku z pískovcového masivu. První zprávy již ze 14. a 15 století. Využívány k různým účelům – mlýny, hamr, brusírny skla, skladiště. V dobách válek nouzové úkryty obyvatelstva

První zmínka o Útěchovicích z roku 1322. Tvrz je bývalý panský statek. Datum založení tvrze není znám. Při průzkumu ruin zjištěno, že se dochovaly zbytky zdí původní gotické tvrze. Historický objekt není památkově chráněný.

Kamenná část někdejšího větrného mlýnu holandského typu, postaveného kolem roku 1870. Po roce 1945 zchátral do stavu ruiny obvodových zdí, od roku 1975 postupně upravován na obytný dům. Tomuto účelu slouží dodnes.

Hrad z 2. poloviny 13. stol. V držení Markvarticů do 15. stol. R. 1504 hrad koupil Bartoloměj Hiršpergár. V r. 1563 přestavěn renesančně. V letech 1639–1645 těžce poškozen Švédy. Po r. 1714 účelově využíván a dochoval se v dobrém stavu. V r.1987 vyhořel.

Zbytky opevněného sídla, snad nedostavěného hrádku, v pramenech zmiňovaného jako Velenice. Na klesajícím konci úzké ostrožny dochovány zbytky přízemí hranolové stavby a úzký, do podloží vytesaný sklípek.