Turistické cíle v okolí obce Vítkov

Alegorie Neposkvrněného početí Panny Marie – Immaculaty. Dílo vzniklo kolem roku 1750. Autor je neznámý. Původně socha stála na náměstíčku pod Kostelním vrchem. Originál pískovcové sochy byl v roce 2000 uložen v prostorách Božího hrobu v Mimoni. Sousoší památkově chráněno od roku 1965.

Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého mělo svoje původní místo na kamenném mostě přes řeku Ploučnici v Hrnčířské ulici (most je v písemných pramenech prvně zmiň. r. 1586), sousoší bylo vytvořeno v 2. pol. 18. stol., později, patrně r. 1882 (nahrazení mostu železným) bylo přeneseno ke kostelu.

Pískovcové barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého stojí naproti faře. Na přední straně v oválné kartuši reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. Na volutovém soklu socha světce vynášeného z řeky dvojicí andělů. Sousoší ve stylu pozdního baroka až rokoka. Zapsáno do seznamu památek v r. 1965.

Rozhlednu (14 m, 460 m n. m.) nechal postavit v l. 1884–1885 Severočeský exkursní klub dle návrhu arch. Gottlieba Albera. Byla oblíbeným výletním místem. Několikrát byla poničena bouří nebo bleskem, vždy však opravena. Po r. 1945 ponechána chátrání. R. 1997 změněna na vysílač, nepřístupno.

Objekt staré školy z 18. století sloužil za I. republiky jako menšinová česká škola. Po roce 1945 přestal plnit původní účel a zchátral. Od roku 2007 zde sídlí obecní informační středisko, které poskytuje služby návštěvníkům.

Zřícenina gotického hradu. Založen začátkem 15. stol. Od r. 1465 v držení Zikmunda z Vartemberka. Na přelomu 15.–16. stol. hrad získali Berkové z Dubé. Po vybudování zámku Nový Berštejn (1558–1567) rychle zpustl. Přístupný po dohodě se soukromým majitelem.

Hřbitov založen údajně v 15. století, z cca 140 dochovaných náhrobků nejstarší datován do roku 1682. Poslední pohřeb 1905, roku 1939 částečně zdevastován, dnes relativně citlivě zrekonstruován. Výjimečně dochované židovské pohřebiště v severočeském prostoru s několika vrstvami pohřbů nad sebou.

Renesanční tvrz postavil v poplužním dvoře pravděpodobně v polovině 16. století Vilém Kurcpach z Milíče a Trachenburku. Po jeho smrti využívána jen k hospodářským účelům. V mladší zástavbě dochována trojdílná dispozice s průjezdem, dnes probíhá rekonstrukce.

Zámek přestavěný z tvrze, doložené k r. 1505 za Viléma z Illburka. Po r. 1575 rozšířena renesančně a po r. 1655 raně barokně na sídlo litoměřických biskupů. Čtyřkřídlá budova chráněná příkopem obsahuje zdivo gotické a renesanční fáze tvrze.

Sušárna chmele, s dvěma sušícími věžemi, je unikátní technická památka. První písemná zmínka o ní je z roku 1877. Na konci 19. století – v roce 1889 – byla přistavěna severní část.

Zříceniny skalního hradu ze 14. stol., založeného zřejmě pány ze Svojkova. V pol. 16. stol. za Elsniců opuštěn, v období romantismu upraven jako letohrádek při zámku. Dochoval se skalní suk se světničkami, průchodem a schody a zbytky zdiva paláce.

Zaniklý zámek byl postaven pův. jako menší sídlo po r. 1632 Zdeňkem Lvem Libštejnským z Kolovrat. Barokně přestavěn v l. 1650–64 Adamem Františkem z Knoblochů. Zámek držela řada majitelů, v l. 1750–1945 v majetku rodu Kinských. Po r. 1945 zde byl domov důchodců, r. 1958 vyhořel a ruina byla stržena.