Turistické cíle v okolí obce Řešín

Hradiště nad ohybem Úterského potoka s nálezy keramiky z pozdní doby bronzové a raného středověku. Zbytky valů a příkopů neznámého stáří, dnes osada Šipín s kostelem sv. Barbory.

Na území přírodní památky Sirňák se nacházejí mofety čili výrony oxidu uhličitého s přítomností sirovodíku ve sníženině zaplněné vodou. Vývěry plynů lze pozorovat i přímo v řečišti Teplé. Voda v tůních vypadá, jako by se vařila, je však studená. K lokalitě u Ovesných Kladrub nevede žádná cesta.

Zámek nahradil, pravděpodobně v 17. století, starší tvrz . Současná podoba vznikla při klasicistních přestavbách kolem r. 1820, a historizujících úpravách kolem r. 1925. Nyní je v soukromých rukou a probíhá jeho oprava.

Kamenný latinský kříž, vytesán z jednoho kusu kamene s netypickým dříkem kruhového průřezu. Rozměry má 106 × 66 × 23 cm. Na čelní straně je ne zcela zřetelný symbol – snad obouruční meč, na zadní je rytina popisovaná některými autory jako kříž se zdvojeným monogramem Jména Ježíše Krista „IHS“.

Pískovcový smírčí kříž latinského tvaru a neznámého stáří stával v lese u hájovny Stěnská. Léta byl zapomenut a ztracen. R. 1997 bylo objeveno jeho torzo, byl rekonstruován a r. 1998 vztyčen na novém místě. Má rozměry 56x45x18 centimetrů, na obou jeho stranách je mělká rytina kříže v kruhu.

Vrcholně barokní socha Krista Trpitele z roku 1704. Autorství je připisováno Johannu Kasparu Süssnerovi či Johannu Wirknerovi z Ostrova nad Ohří. Postava Spasitele je vysoká 2,05 m, celková výška památky je 4,16 m. Restaurována byla r. 1859 kameníkem Böhmem a r. 1975 restaurátory Paškem a Šejnostou.

Pozdně barokní kamennou sochu sv. Anny Samotřetí nechali r. 1764 vytvořit Johannes Ernestus Ignatius Kajetanus Otto von Ottlilienfeld a jeho manželka Anna Maria Josepha von Ottlilienfeld. Socha světice je v životní velikosti, Marie a Ježíš jsou zde ztvárněni jako děti. Roku 2017 byla restaurována.

Barokní pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého dal zhotovit v roce 1758 Benedikt Zitter. Opravena byla v letech 1780, 1859 (opravy hradila rodina Fischbach) a 2020. Socha světce je v podživotní velikosti (1,30 m), v tradičním ztvárnění, výška soklu je 1,13 m. Památkově chráněná je od 3. 5. 1958.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z přelomu 18. a 19. století od neznámého, snad místního kameníka. Světec má obvyklou podobu a atributy, stojí na hranolovém podstavci. Na přední straně je v oválném zrcadle nečitelný německý nápis. Socha je památkově chráněná od r. 1958.

Sochu dali zhotovit roku 1830 manželé Joseph a Anna Klementovi. Pískovcová socha od neznámého sochaře má výšku 1,15 metru, spolu s podstavcem pak má výšku cca 3 metry. Po roce 1945 chátrala, byla povalena a rozlomena. Restaurována a přenesena na současné místo byla někdy po červnu 2021.

Vrcholně barokní socha sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, z r. 1704. Autorství je připisováno J. K. Süssnerovi či J. Wirknerovi z Ostrova nad Ohří. Socha prošla necitlivým restaurátorským zásahem, při kterém zanikly některé barokní detaily. Znovu restaurována r. 1975.

Terénní zbytky zaniklého hradu. První zmínka r. 1379, další zpráva až r. 1461 Jana ze Šontálu, záhy na to hrad zpustl a v roce 1544 se hovoří pouze o pusté vsi Šontálu.