Turistické cíle v okolí obce Jiřičná

Synagoga, dnešní čp. 55, je na severním okraji obce u silnice na Sušici. Doba vzniku není známá, sloužila do konce 19. století, pak byla přestavěna na obytný dům.

Přítomnost židů ve Strážově je doložena již k roku 1405. Dřevěná synagoga zde byla poprvé uváděna r. 1680, pravděpodobně ale byla starší. Zděná synagoga z roku 1808 přestala být po roce 1905 užívána k bohoslužbám, sloužila jako skladiště. Zbořena byla roku 1954, na jejím místě je dnes proluka.

Původně renesanční sýpka (asi současná se zámkem), úpravy raně barokní a pozdější. Umístěná v JV nároží komplexu hospodářských budov dvora na JV obce. Je složená ze dvou obdélných křídel ve tvaru "L". Dvoupatrová, při dvorní Z a S fasádě otevřená arkádová chodba. Krytá je vysokou sedlovou střechou.

Venkovský historický mlýn s turbínou z 19. století na říčce Ostružné. Zděný, jednopatrový; mlýnice a dům pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Dochované provozy pily a výroba elektrické energie. V posledních letech rekonstruován.

Původně jednoduchá gotická věžovitá tvrz z 15. stol., renesančně upravená v průběhu druhé poloviny 16. stol. za Volfa Gotharda Perglára a později v polovině 19. stol. částečně zbořena, se zachovanou nejstarší věžovitou částí.

Renesanční zámek z přelomu 16. a 17. stol. patrně na místech starší tvrze. Dvoukřídlá stavba, východní průčelí zdobeno arkádami, od jihu přiléhá nevysoká osmiboká věžice. Areál nově opraven, nepřístupný - obytně a hospodářsky využíván.

Původní tvrz ze 17. stol., upravena na zámek o jehož vzhledu nejsou přesné informace. Budova zámku zbořena po roce 1945. Dnes jen rozpadající se hospodářské budovy.

Plavební kanál byl vybudován v l. 1799–1801 zejm. za účelem plavení dřeva. Stavbu zadal kníže Josef Schwarzengerg, projekt vypracoval ing. Josef Rosenauer. Svému účelu kanál sloužil ještě poč. 20. stol. Kanál je dlouhý 14,4 km, výškový rozdíl je 190 m. Nese jméno po zaniklých vsích Vchynice a Tetov.

Hrad založený na poč. 14. stol., rozšířen pozdně goticky. V průběhu třicetileté války jej získal Martin Huerta, za něhož došlo k vestavbě pozdně renesančního palácového křídla s arkádami. Další úpravy do podoby hradu příliš nezasáhly.

Přízemní domek na lichoběžníkovém půdorysu s trámovými stropy a zčásti sklenut do traverz. Mezi něj a dům č. p. 12 vložena raně klasicistní vjezdová brána zaklenutá půlkruhově.

Venkovská usedlost na půdorysu písmene L. Obytné stavení je zčásti roubené na vyšší podezdívce, ostatní části usedlosti - hospodářské stavení a stodola jsou zděné. Před obytným stavením malá předzahrádka. Nejstarší část pochází z počátku 19. století.

Příklad venkovského barokního statku z 2. poloviny 18. století; upravován ve 20. století. Obytné stavení se špýcharem, stodolou a průjezdní bránou. Památkově chráněný.