Turistické cíle v okolí obce Komárov

Barokní zámek, zbořený v roce 2015, byl postaven za Michnů z Vacínova v první polovině 18. století na místě staršího renesančního zámku vybudovaného Petrem Vokem z Rožmberka. Ten za Šternberků zpustl, v druhé polovině 17. století prakticky zanikl, pak nově postaven barokně.

Železný silniční most z r. 1892 podle návrhu J. Mayra a Fr. Schumandla. Stojí na místě významného dřevěného mostu, uváděného v r. 1229. Památkově chráněný most byl zrekonstruován v r. 1996.

Stavba probíhala v letech 1925–28. Jeho zajímavostí je, že slouží jak silniční, tak i železniční dopravě. Zavedení železnice do města byl hlavní důvod ke stavbě mostu. Do té doby Křižíkova trať Tábor-Bechyně končila na levé straně Lužnice mimo město.

Židovský hřbitov založený za městskými hradbami před rokem 1636. Na ploše 1369 m2 dochováno 250 náhrobků z let 1687 – cca 1940.

Cenný hřbitov s cca 300 náhrobky barokního a klasicistního typu, některé s polychromií. Založen před r. 1770, nejstarší náhrobky z konce 18. století. Pohřby do druhé světové války. Z márnice se zachovalo torzo, které slouží jako vstupní brána.

Rozlehlý hřbitov založen před rokem 1713. Dochováno cca 300 náhrobků barokního a klasicistního typu, nejstarší z roku 1737. Poslední pohřeb se zde konal cca v roce 1937. V 70. letech 20. století restaurován.

Hřbitov z doby před rokem 1822, nejstarší náhrobky jsou z doby založení. Poslední pohřeb se zde konal kolem roku 1943. Uchováno cca 100 náhrobků, hřbitovní zeď i márnice se dochovaly v torzech.

Židovský hřbitov v Kolodějích nad Lužnicí založen v době kolem r. 1700. Je tu asi 270 náhrobků, přičemž nejstarší je datován do r. 1705. Poslední pohřeb se zde konal v r. 1943. Márnice na hřbitově zbořena stejně jako synagoga. Majetek Židovské obce v Praze.

Nevelký židovský hřbitov v lese u Přehořova byl založen před r. 1723. Židovská obec v Přehořově zanikla r. 1921 sloučením s obcí v Soběslavi. Hřbitov je od r. 1958 chráněn jako kulturní památka.

Mladší žimutická tvrz v areálu poplužního dvora vystavěna nejspíše na konci 16. století. Zachována pravděpodobně v objektu nynější dvoupatrové sýpky. Brána do dvora je jednou z nejstarších zachovaných stavebních součástí této památky.

Starší žimutická tvrz pochází z 2. poloviny 13. století. V r. 1508 při prodeji vsi připomínána jako pustá. Z tvrze zachovány terénní náznaky. Tvrziště volně přístupné.