Turistické cíle v okolí obce Pohnání

Farní kostel v Hrobech je zmiňován už od roku 1358. V letech 1569 a 1666 vyhořel a duchovní správa zde byla obnovena v roce 1687. Roku 1791 kostel vyhořel opět a obnoven byl až v roce 1828. Následně byl několikrát restaurován až do dnešní podoby.

Kostel byl vystavěn v letech 1380–85. Původně byl vystavěn v čistě gotickém slohu. V 18. století kostel opraven v barokním slohu. Zajímavá je kostelní věž čtvercového půdorysu, který ve výši 29 m přechází v osmihranný 13 m vysoký kužel, celý vyzděný.

Původně filiální raně gotický kostel, snad z přelomu 13. a 14. století. V roce 1365 je kostel uváděn jako farní. Loď kostela byla rozšířena v 15. století, jižní předsíň doplněna v 16. století. Roku 1673, 1734 a 1768 byl opravován. Poslední výraznější úpravy proběhly ve 2. polovině 19. století.

Na místě románského kostelíka, postaveného před r. 995, vystavěn Anoštem z Pardubic gotický kostel. Barokně byl přestavěn v letech 1670–79 italským stavitelem Pietrem Spinettim. Věž přistavěna r. 1727. Opraven počátkem 21. stol.

Filiální jednolodní gotický kostel datovaný patrně do první poloviny 14. století. Při opravách, provedených v roce 1906, byly uvnitř i vně chrámové lodi objeveny vzácné fresky, pravděpodobně z 15. století, především pak na vnější straně presbyteria.

Raně barokní jednoduchý kostel s obdélnou lodí, čtvercovým závěrem a sakristií nechal vystavět Jan Malovec v letech 1667-1671. Vysoké západní průčelí zdobí kamenný portál trojúhelníkovitým štítem, nad nímž jsou tři kamenné erby a reliéf Panny Marie Bolestné s mečem. Mobiliář z doby výstavby.

Kostel postavený v obnoveném Sezimově Ústí (tehdy Starý Tábor) v letech 1837–38, slavnostní vysvěcení proběhlo 23. 5. 1841. Od 1. 1. 2000 samostatná farnost, v posledních letech opět spravovaná z Tábora.

Původně gotický farní kostel, roku 1737 přestavěn po požáru barokně. Jednolodní stavba s obdélníkovým presbytářem, se sakristií a oratoří po straně. Vysoké vstupní průčelí je zakryto budovou bývalé radnice a samostatně stojící zvonicí. V interiéru jsou malby Jana Vysekala z konce 19. století.

Původně dřevěný kostel nahrazen v letech 1440-1512 gotickou trojlodní novostavbou s hranolovou věží. Opakovaně poškozen požáry a v průběhu válek, opravy v renesančním slohu. Dnešní vzhled z posledních úprav z let 1896-1898. Věž přístupná veřejnosti.

Obec založena Smilem z rodu Vítkovců. Původně gotický kostel ze 14. stol. přestavěn barokně roku 1677. Podstatná empírová přestavba v letech 1810–1812 a další opravy v letech 1903 a 1927. Hlavní část inventáře pseudorenesanční z 2. pol. 19. století.

Kostel založen ve 13. stol., současnou podobu získal ve druhé pol. 14. stol., kdy vznikl presbytář, zdi lodi, portály, klenby. V 16. stol. vznikla bohatě zdobená kruchta. Sakristie a vybavení interiéru je z poč. 18. stol. V r. 1727 poškodil kostel požár, věž byla dostavěna až na konci 19. stol.