Turistické cíle v okolí obce Blanice

Kostel postaven roku 1719 na místě původního hradu. Kostel po zrušení kláštera už nefungoval. Využíván jako reprezentační místnost a skladiště. Sloužil pro bohoslužby Československé církve husitské. V současné době nefunguje jako kostel. Využíván jako výstavní síň a galerie.

Jednolodní farní kostel sv. Václava, postaven v l. 1774–81 na místě starší kaple. Po požáru r. 1865 opraven pseudoslohově. Zařízení převážně pseudogotické, barokní oltář ze zrušené zámecké kaple. Nejstarším kusem vybavení je křtitelnice z r. 1637.

Dnes vyhlídková věž a muzeum. Hrad založil r. 1270 Přemysl Otakar II. jako součást města Hradiště. Zničený Vítkovci ho Sezimové z Ústí nechali ve 14. století obnovit. V 15. století byl již jako Kotnov zapojen do hradeb nově vzniklého Tábora. Nárožní věž je nejstarší bateriovou věží u nás.

Zřícenina tvrze poprvé uváděné v predikátu r. 1368. Získány před r. 1394 Jarohněvem Vejhákem z Křečovic, v držení jeho rodu do polov. 16. st. R. 1546 tvrz rozdělena na dvě poloviny. Po r. 1606 Kouty připojeny ke Smilkovu, tvrz opuštěna a zpustla.

Kamenná rozhledna (13 m vysoká, 496 m n. m.), která je zároveň kovářským muzeem, byla postavena roku 2011 uměleckým kovářem Ladislavem Dobešem, který také navrhl její podobu. Na krytou dřevěnou vyhlídku vede 50 schodů, návštěvníkům je k dispozici dalekohled.

Zřícenina gotického hradu – symbolický památník mistra Jana Husa. Ten zde pobýval a kázal v letech 1412–1414 po nuceném odchodu z Prahy. Po požáru v r. 1438 hrad zpustl a sloužil jen jako zdroj stavebního materiálu.

Barokní zámek postavil r.1690 Václav Malovec z Malovic. V r.1767 se uvádí, že zámek je kamenný a má 7 pokojů. Po požáru r.1801 nebyl plně obnoven. Sloužil hospodářským potřebám. Dnes je v soukromém vlastnictví a prochází rekonstrukcí.

Původně gotický dům čp. 5 zmiňován kolem roku 1440. Pojmenován podle významné táborské měšťanské rodiny Lichviců. Zásadně renesančně přestavěn po požáru roku 1532, v interiéru se dochovala gotická síň.

Tvrz postavená koncem 13. stol. Prvně zmiň. ve 14. stol., kdy byla majetkem vladyky Beneše. Sídlili zde význ. stoupenci husitství Jindřich a Petr Aksamit. V majetku Aksamitů do r. 1469, poté Sádlů z Vražného, od r. 1623 Kořenských z Terešova. V 2. pol. 18. stol. opravena. Dnes v soukr. vlastnictví.

Zámek vznikl přestavbou původní gotické tvrze. Poč. 17.st. dal Kryštof Skuhrovský Louňovice přestavět, r. 1610 sgrafitová omítka, později štuková výzdoba, raně barokní prvky.

Původně vodní tvrz, sídlo pánů z Lukavce, připomínané po r. 1360. V 16. stol. přestavěna na pozdně gotický a renesanční zámek. Po Bílé hoře zkonfiskován, často střídal majitele. V 18. stol. přestavěn barokně. V l.1914–17 upraven L. Skřivánkem.

Původní renesanční tvrz postavená v polovině 16. století byla rozšířena v 17. století a přestavěna roku 1840 v rustikálním klasicismu. Od roku 1997 znovu v majetku rodu Berwid-Buquoy, jejichž příslušníci provádějí po svém obydlí.