Turistické cíle v okolí obce Budilov

Menhir zvaný Větrný kámen stojí ve spodní části údajné pravěké svatyně staré několik tisíc let, kde se provádělo věštění počasí a lidé se zde harmonizovali s živou přírodou.

Zámek přestavěný z královského hradu. Postaven před r. 1264, často střídal majitele, přestavěn za Kaplířů po r. 1479, renesanční přestavba v l. 1530–60. Dnešní podoba výsledkem schwarzenberských přestaveb 18. a 19. st. V části zámku sídlí muzeum.

Dvoukřídlá budova raně barokního zámku, vzniklého přestavbou got. tvrze vladyků z Březí ze 14. st. Ta byla opevněna Malovci v 15. st. a po r. 1561 upravena Černíny na renesanční zámek; dnešní podoba je výsledkem ditrichštejnské přestavby z r. 1698.

Derivační elektrárnu na konci dlouhého náhonu na pravém břehu Teplé Vltavy vybudoval majitel papírny Jakob Kraus v nedalekém Františkově (Kvilda) v letech 1911–13 přestavbou bývalého Paulova mlýna. Postsecesní architektura provozní budovy zůstala zachována i při nedávné rekonstrukci po r. 2002.

Vodní nádrž Husinec vybudována v letech 1934-1939 původně proti povodním, později změněna na zásobárnu pitné vody pro Prachaticko. V letech 1950-1954 doplněna o vodní elektrárnu. Břehy leží v ochranném pásmu, po přístupné hrázi vede silnice. Plocha nádrže představuje 68 ha.

Tvrz byla postavena v 1. pol. 14. stol. jako purkrabské sídlo na místě starší stavby. R. 1420 dobyta husity, od r. 1436 byla v zástavě Přibíka z Klenové. Od r. 1450 v majetku Jošta z Rožmberka. V 15. stol. stavebně rozšířena. Poč. 17. stol. sloužila jako sýpka. R. 1912 pobořena. Dnes je zde muzeum.

Vrcholně barokní kaple stojící pod cehnickými lípami na rozcestí cest mezi Cehnicí a Jinínem. Datovaná do r. 1693. Zděná omítaná na šestihranném půdorysu, s výklenkem zakončeným půlkruhem, se štukovou šambránou s motivem perlovce, zakončená trojúhelným nástavcem a krytá sedlovou střechou s prejzy.

Základní škola (stará škola) stojí na rozcestí na východním okraji obce. Byla postavena v roce 1872 arch. Josefem Zítkem, jenž projektoval mimo jiné budovu Národního divadla. Zděná patrová budova s půlkruhově klenutými okny a zastřešená polovalbou. Rekonstruována v r. 2011. Nyní v soukromém majetku.

Zbytky tvrze pohlcené mladší zástavbou; pův. gotická z 15. st., kdy zde sídlil rod z Prostého, r. 1612 za Hýzrlů z Chodů dle dochované kresby tvořena dvěma paláci, hradbami s baštou a hospodářskými budovami. Po připojení ke Lčovicím rozparcelováno.

Bývalá tvrz přestavěná na renesanční obdélný dvoupatrový zámek s hřebínkovými klenbami v přízemí. V letech 1865–68 Thun-Hohensteiny rozšířen a novogoticky přestavěn.

Zaniklá tvrz zemanů ze Želibořic blíže neznámé podoby, stojící původně někde v areálu dvora. Po r. 1680 úplně zbořena, dodnes se v jižním průčelí staré sýpky dochoval jen druhotně použitý pozdně gotický sedlový portál s reliéfy mužské a ženské hlavy.

Židovský hřbitov pravděpodobně z konce 17. století. Nejstarší čitelný náhrobek z roku 1688. Užíván do roku 1942, kdy byli místní Židé odvlečeni do koncentračních táborů. Dochován cenný soubor barokních, klasicistních a novodobých náhrobků. Márnice z 19. století na konci 20. století rekonstruována.