Turistické cíle v okolí obce Budeč

Nepatrné reliéfní zbytky hrádku vzniklého snad na přelomu 13. a 14. století. V roce 1350 se po Dyjici píše Bohobud. Hrádek zanikl pravděpodobně po připojení Dyjice k telčskému panství, po němž ztratil smysl.

Bývalý filiální dům boromejek s kaplí sv. Rudolfa, tzv. Ústav korunního prince Rudolfa v Nové Říši slouží dnes jako sídlo obecního úřadu.

Ojediněle zachovaný komplex zděného vodního mlýna a roubené vodní pily pod hrází rybníka na potoce Římovce, SSZ. od vsi Římova. Obě technické památky si zachovaly kompletní cenné technologické vybavení. Mlýn vznikl nejpozději již před pol. 18. století. Novým majitelem je postupně opravován.

Tvrz pravděpodobně existovala už asi v polovině 13. století, kdy Horní Slatina byla v majetku rodu Ranožírovců. Posledním majitelem byl zřejmě po roce 1542 Jindřich Koňas z Vydří. V roce 1589 se uvádí jako pustá. Dnes jsou znatelné už jen nepatrné terénní náznaky tvrziště. Tvrz beze zbytku zanikla.

Zaniklá tvrz. V obd. 1375–86 se zmiňuje Jindřich z Hornic, V l. 1415–47 se píše o Margaretě, dceři Heřmana z Hornic. R. 1464 tvrz vlastnil Štěpán ze Slavikovic, poté v l. 1484–93 Jan a v l. 1502–15 Filip z Hornic. R. 1515 ji koupil Adam z Bačkovic, využíval však jiné sídlo. R. 1528 je již pustá.

Reliéfní zbytky hradu na ostrožně nad soutokem Želetavky a Budíškovického potoka, jehož historie je spjata se vsí Louka. Prvním doloženým majitelem byl v polovině 14. století Filip z Menhartic. Již v roce 1406 se ale hovoří o hradu jako o pustém.

Lesní hřbitůvek na návrší západně od karmelitánského kláštera byl založen počátkem 20. století pro členy rodiny Dalbergů a karmelitánské mnichy. Významná pozdně secesní funerální památka.

Barokní výklenková kaple na obdélném půdorysu, součást křížové cesty vybudované před rokem 1693 místními jezuity. Uvnitř je novodobý obraz, odpovídající příslušnému zastavení křížové cesty, v tomto případě znázorňující scénu, kdy Panna Marie oplakává mrtvého syna. Kaple není památkově chráněná.

Zcela zaniklý hrad, který založil snad rod Schenků už v letech 1252-1259. Zcela nepochybně byl později sídlem místní větve pernštejnského rodu. Poprvé se ale jmenuje hrad v roce 1354 za pánů z Jakubova.Zcela zanikl nejpozději na počátku 16. století. Dnes je areál kompletně zastavěn rodinnými domy.

Lovecký zámeček přestavěný z bývalého mlýna někdy po roce 1880, kdy Alexandr markrabě Pallavicini koupil Janovské Údolí a připojil je k Jemnickému panství. Zpočátku myslivna byla v době honů využívána jako lovecký zámeček. Zámek je dnes zcela zrekonstruován a celý areál je využíván k rekreačním účelům.

Čtyřkřídlý zámek, v jehož zdivu jsou zachovány části původního královského hradu ze 13. st. Na počátku 17. st. přebudován v renesančním stylu. V 18. st. přestavěn barokně. V letech 1842–1945 byly interiéry a fasády upraveny ve stylu druhého rokoka.

Jesuitská kolej vznikla v Telči zásluhou hraběnky Slavatové roku 1655. Postupně se rozrostla o seminář a gymnasium. Fungovala do zrušení řádu 1773. Největší barokní komplex ve městě pak sloužil armádě a školství.