Turistické cíle v okolí obce Srnín

Profilovaný kamenný obdélný podstavec, v dolní části konkávně rozšířený, stojící na čtvercovém soklíku. Je zakončen segmentovou římsou s vrcholovou deskou, na které stojí socha sv. Jana Nepomuckého přibližně v životní velikosti znázorněná v tradičním pojetí. Datace nezjištěna.

Barokní socha světce v typickém odění a postoji na vyšším, architektonicky ztvárněném podstavci se stlačenými volutami. Pochází z poloviny 18. století. Památkově chráněná.

Solní brána byla součástí městského opevnění. Není jisté kdy byla postavena, snad již za Přemysla Otakara II. (1233-1278) v souvislosti s jeho příkazem zajistit přístup k vodě. Hradby byly zdokonalovány zejména ve 14. stol. Později hradby ztratily svůj význam a byly bourány, aby udělaly místo domům.

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Sousoší Panny Marie Budějovické vzniklo r. 1716. Autorem český barokní sochař Josef Ditrich. Vzniklo jako poděkování P. Marii za ochranu města před morovou epidemií r. 1713. V r. 1953 rozebráno a skladováno na různých místech. V r. 1991 znovu instalováno na nynější místo na Mariánském náměstí.

Trojice kamenných soch světců z mušlového vápence, stojící na jednom žulovém podstamentu barokního tvarosloví, který je členěn na tři vertikální části, nad nimiž jsou jednotlivé sochy umístěny. Sousoší pochází z roku 1733 a je pravděpodobně dílem českobudějovického sochaře Josefa Dietricha.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Vysoký archaický patrový špýchar v severní části usedlosti č. p. 1. Přiléhá k němu segmentově klenutá brána a obytné stavení. Původ špýcharu se datuje do 16. století (charakter konstrukce nevylučuje pozdně gotický původ). Tvoří důležitý urbanistický prvek návsi. Kulturní památka od 3. 5. 1958.

Muzeum je umístěno v hist. objektu na náměstí obce, která je rodištěm autora Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera. Projekt muzea byl realizován v letech 1999-2000 z iniciativy Obecního úřadu Chvalšiny, za podpory programu PHARE.

Poplužní dvůr v západní části vsi Štěkře ukrývá ve své obytné budově zbytky sídla zdejších zemanů. Ti zde seděli do pol. 15. stol., od jehož konce dvůr patřil poddaným. Současní majitelé zde s nucenou komunistickou přestávkou sídlí přes 300 let.

Dnešní synagogu si krumlovská náboženská obec postavila v letech 1908–09 jako náhradu za modlitebnu v židovském sirotčinci v Široké ulici. Projekt dodal architekt Victor Kafka v novorománském stylu s prvky secese.

Keltské oppidum na šíji vltavského meandru nedaleko Dívčích hradů. Díky systematickému výzkumu J. Břeně v l. 1954–1983 dobře zdokumentováno, vznik kolem r. 150 př. n. l., zánik po polovině 1. stol. př. n. l.