Turistické cíle v okolí obce Rájov

Barokní socha světce (umělý kámen) s andělíčky, na vysokém žulovém soklu, umístěná na pohledově významném místě na nábřeží řeky Malše, nedaleko historického centra města. Datace dle nápisu V.F.G. 1723. Památkově chráněná.

Barokní socha světce na odstupněném podstavci s volutovými křídly a andílky. Plastika z konce 18. století, obnovena v roce 1888. Umístěna ve výklenku na jihovýchodní straně lodi kostela sv. Rodiny směrem k Mlýnské stoce. Součást původního souboru plastik umístěných ve městě. Památkově chráněno.

Barokní socha světce v typickém odění a postoji na vyšším, architektonicky ztvárněném podstavci se stlačenými volutami. Pochází z poloviny 18. století. Památkově chráněná.

Profilovaný kamenný obdélný podstavec, v dolní části konkávně rozšířený, stojící na čtvercovém soklíku. Je zakončen segmentovou římsou s vrcholovou deskou, na které stojí socha sv. Jana Nepomuckého přibližně v životní velikosti znázorněná v tradičním pojetí. Datace nezjištěna.

Zřícenina hradu. Založení hradu nejasné (falešná listina datována r. 1265). Nejstaršími známými majiteli hradu jsou pánové z Velešína. Beneš z Velešína prodal Sokolčí r. 1387 Oldřichovi z Rožmberka, který hrad, snad později, připojil k Novým Hradům. R. 1541 hrad pustý.

Solní brána byla součástí městského opevnění. Není jisté kdy byla postavena, snad již za Přemysla Otakara II. (1233-1278) v souvislosti s jeho příkazem zajistit přístup k vodě. Hradby byly zdokonalovány zejména ve 14. stol. Později hradby ztratily svůj význam a byly bourány, aby udělaly místo domům.

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Sousoší Panny Marie Budějovické vzniklo r. 1716. Autorem český barokní sochař Josef Ditrich. Vzniklo jako poděkování P. Marii za ochranu města před morovou epidemií r. 1713. V r. 1953 rozebráno a skladováno na různých místech. V r. 1991 znovu instalováno na nynější místo na Mariánském náměstí.

Trojice kamenných soch světců z mušlového vápence, stojící na jednom žulovém podstamentu barokního tvarosloví, který je členěn na tři vertikální části, nad nimiž jsou jednotlivé sochy umístěny. Sousoší pochází z roku 1733 a je pravděpodobně dílem českobudějovického sochaře Josefa Dietricha.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Vysoký archaický patrový špýchar v severní části usedlosti č. p. 1. Přiléhá k němu segmentově klenutá brána a obytné stavení. Původ špýcharu se datuje do 16. století (charakter konstrukce nevylučuje pozdně gotický původ). Tvoří důležitý urbanistický prvek návsi. Kulturní památka od 3. 5. 1958.

Muzeum je umístěno v hist. objektu na náměstí obce, která je rodištěm autora Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera. Projekt muzea byl realizován v letech 1999-2000 z iniciativy Obecního úřadu Chvalšiny, za podpory programu PHARE.