Turistické cíle v okolí obce Březí

Barokní socha světce v parčíku jihozápadně od vstupu do kostela sv. Mikuláše. Stojí na členěném architektonickém soklu s oválnou kartuší. Figura světce je vytesána v kontrapostu v mírně podživotní velikosti; zobrazen je v typickém oblečení a s obvyklým atributem. Pochází z 18. století.

Zřícenina hradu. Založení hradu nejasné (falešná listina datována r. 1265). Nejstaršími známými majiteli hradu jsou pánové z Velešína. Beneš z Velešína prodal Sokolčí r. 1387 Oldřichovi z Rožmberka, který hrad, snad později, připojil k Novým Hradům. R. 1541 hrad pustý.

Solní brána byla součástí městského opevnění. Není jisté kdy byla postavena, snad již za Přemysla Otakara II. (1233-1278) v souvislosti s jeho příkazem zajistit přístup k vodě. Hradby byly zdokonalovány zejména ve 14. stol. Později hradby ztratily svůj význam a byly bourány, aby udělaly místo domům.

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Sousoší Panny Marie Budějovické vzniklo r. 1716. Autorem český barokní sochař Josef Ditrich. Vzniklo jako poděkování P. Marii za ochranu města před morovou epidemií r. 1713. V r. 1953 rozebráno a skladováno na různých místech. V r. 1991 znovu instalováno na nynější místo na Mariánském náměstí.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly vzniklo pravděpodobně mezi lety 1730–1740. Jeho autorství není jisté, dle podobnosti se stylem M. F. Jäckela je připisováno regionálně významnému sochaři Josefu Dietrichovi. Sousoší tvoří jednu z dominant náměstí a je od roku 1958 památkově chráněno.

Sousoší významně dotváří nástupní prostor k hlavnímu vchodu do kláštera a sousedního klášterního a farního kostela sv. Petra a Pavla. Na podstavci s podnoží a římsou je vztyčen kamenný kříž s krucixem a sochou P. Marie Bolestné. Kolem je kamenná balustráda. V kartuši na podstavci letopočet 1751.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Vysoký archaický patrový špýchar v severní části usedlosti č. p. 1. Přiléhá k němu segmentově klenutá brána a obytné stavení. Původ špýcharu se datuje do 16. století (charakter konstrukce nevylučuje pozdně gotický původ). Tvoří důležitý urbanistický prvek návsi. Kulturní památka od 3. 5. 1958.

Dřevěná studánka s kamennou nádržkou a oplechovanou sedlovou stříškou. Stojí nad pramenem sv. Anny, podle pověsti z roku 1556 s léčivou vodou. Nedaleko nad ní stojí ve svahu pod silnicí výklenková kaple sv. Anny.

Ve svahu pod silničkou u potůčku nedaleko výklenkové kaple sv. Voršily. Studna na prameni z betonových skruží, z níž přebytečná voda vytéká trubkou do potůčku. Pramen dal podnět k vzniku lázní sv. Voršily po r. 1685, které později postupně zcela zanikly. Poslední doložená investice r. 1721.

Tvrz připomínaná poprvé roku 1411 prošla v 16. století důkladnou renesanční přestavbou. Od roku 1633 sloužila hospodářským účelům, po II. světové válce zchátrala až ke zřícení severního křídla a současné devastaci ostatních částí objektu.