Turistické cíle v okolí obce Praha 9-Hloubětín

Hvězdárna Ďáblice byla vybudována svépomocí nadšenců z astronomického kroužku a zahájila činnost 3. listopadu 1956. Od roku 1979 je společně se Štefánikovou hvězdárnou na Petříně součástí zařízení s názvem Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy.

Hvězdárenská věž je součástí Klementina, vystavěného jezuity jako kolej. Byla postav. v l. 1721-23 (arch. F. M. Kaňka). R. 1748 přestavěna dle návrhu arch. A. Luraga. Na střeše věže je olověná socha Atlanta z r. 1727, pocházející z dílny M B. Brauna.

Barokní budova z let 1731–37, vybudována z prostředků hraběte Strozziho podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhoffera pro válečné invalidy a vysloužilce. Jako Invalidovna sloužila do roku 1935. Budova byla poškozena při povodni v r. 2002.

Zámek byl postaven jako hosp. dvůr patrně na konci 18. stol.a později novobarokně upraven. V r. 1922 zde byl domov legionářů – invalidů a v srpnu 1945 začal sloužit jako dětský domov. Dnes je v zámku mezinárodní baptistický teologický seminář.

Zřícenina hradu založeného v 1. pol. 14. stol. Jenecem z Janovic. V 16. stol. nazývaný zámkem. Na počátku 17. stol. již uváděn jako pustý. Zkázu dovršili Švédové roku 1641. Ve 20. stol. zřícenina sloužila jako obydlí chudině.

Původní severní brána Vyšehradu (zvaná Pražská nebo též Jeruzalémská) stála západněji, v místech, kde je dnes Cihelná brána. Barokní Jeruzalémská brána vznikla při budování opevnění po třicetileté válce. Šlo o jednoduchou účelovou stavbu. Zanikla při úpravě vedení silnice v první pol. 19. století.

Zaniklou centrální osmibokou hřbitovní kapli s výraznou jehlancovou střechou nechal postavit v polovině 16. století pražský měšťan Divišovský z Prošovic. Kaple byla zrušena za reforem Josefa II. (spolu s hřbitovem a dalšími kaplemi na něm) v roce 1784 a později byla zbořena.

Kopie barokního pomníku sv. Václava od Jana Jiřího Bendla, původně stával na dnešním Václavském náměstí v Praze. Na Vyšehrad byla socha přenesena proboštem Václavem Štulcem v druhé polovině 19. století. Originál je v lapidáriu Národního muzea.

Komplex mohutné jezuitské koleje s kaplí sv. Františka Xaverského na jihu a kostelem sv. Ignáce na severu vznikal postupně na místě několika desítek středověkých domů v letech 1658-1759. Po zrušení řádu slouží kolej jako nemocnice, kostel jako farní. Poškozeny náletem v únoru 1945, opraveny.

Na místě starších budov vrcholně barokní stavba Kryštofa Dientzenhofera z prvé poloviny 18. století, sloužící do roku 1787 jako jesuitské gymnasium, později jako sídlo různých úřadů.

Místo měšťanských domů, vzniklých na troskách Milíčova Jerusaléma, postavili jesuité v letech 1659–1731 konvikt. Po zrušení řádu sloužil profánním účelům, v letech 1853–1949 zde působily šedé sestry. Ty vystřídala státní bezpečnost, která objekt užívala do 70. let. Areál opraven po roce 1990.

Raně barokní stavba Giovanni Domenika Orsiho a Franceska Luraga z let 1674 – 91 na místě staré malostranské radnice a několika měšťanských domů. Upraven v 18. stol. V areálu dochovány zbytky rotundy sv. Václava.