Turistické cíle v okolí obce Dlouhá Lhota

Barokní zámek postavený na místě tvrze v roce 1762 Norbertem Kfelířem ze Zakšova. Od roku 1843 se stal zámek občasným sídlem Lobkoviců, byly zde zařízeny interiéry a u zámku byla založena zahrada. Dnes majetek herce Karla Rodena.

Na zámek přestavěná tvrz, založená před koncem 15. st. a po r. 1605 přestavěná Chanovskými z Dlouhé Vsi na barokní zámek, dnešní vzhled po přestavbě Skronských z Budžova v 18. st. Dnes chátrající trojkřídlá patrová stavba krytá mansardovou střechou.

Socha umístěná na návsi obce naproti pomníku obětem světových válek. Autor neznámý - z roku 1834. Typ sochy sv. Jana Nepomuckého dle Rauchmillerova modelu z roku 1681. Na podstavci erb donátorů Hennigerů ze Seeberka.

Dobříšská socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1734. Stála původně u hradu Vargače a roku 1856 byla přenesena do parčíku před kostelem Nejsvětější Trojice a naproti vchodu do zámku. Od 3.5.1958 je zapsána do státního seznamu kulturních památek.

Pozůstatek technické památky – barokní koželužny Josefa Nádherného z 2. poloviny 18. století, zakomponovaný do novostavby průmyslového areálu. Z původní barokní stavby se zachovalo průčelí s vysokým zvlněným štítem.

Tvrz ze 14. st., doložena r. 1510 za Dobešů z Vesec. Po nich Knín drželi Myslíkové z Hyršova, Ježovští z Lub, Vratislavové z Mitrovic a od r. 1669 křížovníci. S tvrzí bývá ztotožňována sýpka/sladovna, podle posledních výzkumů je však až raně barokní a tvrz lze snad hledat v budově dnešní fary.

Původně zeměměřická kamenná šestipatrová věž z roku 1942, vysoká 17,5 metru. Od prosince 2004 využívána jako rozhledna.

Barokní zámek ze 17. století. Budova byla původně dvojkřídlá, ve tvaru písmene L. V roce 1956 vyhořelo západní křídlo s kaplí a už nebylo obnoveno. Vlastní jej rodina spisovatelky Fan Vavřincové.

Radikálně přestavěná budova bývalé synagogy, postavené v 19. století. Poté, co roku 1901 vyhořela, byla přestavěna na obytný domek, který je užíván k bydlení dodnes.

Nová synagoga, postavená v novorománském slohu podle plánů architekta Aloise Richtera v letech 1903–4. Během 2. sv. války sklad obilí. Od r. 1955 až dodnes zde sídlí kulturní dům.

Tvrziště uprostřed rybníčku, bývalého vodního příkopu tvrze. Obec je poprvé uváděna r. 1393 v predikátu Mareše z Tihavy, vlastní tvrz však v písemných pramenech není doložena. Z tvrze se nic nedochovalo, na jejím místě stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého.

Empírový zámek byl postaven na místě bývalé tvrze na počátku 19. stol. patrně Dorotou Tallezrand-Périgordovou. Na zámku se vystřídalo mnoho majitelů, jako poslední je uváděn pan Arnošt Schwarzenberk, který zámek vlastnil do roku 1949.