Turistické cíle v okolí obce Dřevčice

Pískovcová socha z roku 1724. Stojí na hranolovém podstavci. Světec s třemi hlavičkami andílků u nohou a stojícím andělem. Sv. Jan Nepomucký oděn v kanovnické roucho. Na boční straně po celé ploše zrcadla rytý nápis. Socha památkově chráněna od r. 1966.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v mírně podživotní velikosti, vytvořená r. 1810, opravena r. 1930. Světec je znázorněn v kanovnickém rouchu, s krucifixem v jedné ruce a palmovou ratolestí v druhé. Socha je součástí památkově chráněného areálu kolem kostela sv. Václava v Nehvizdech.

Rokoková socha sv. Markéty pochází z r. 1763 a stojí na okraji parku na návsi. V roce 1943 prošla rozsáhlou opravou. Zapsána v roce 1958 jako nemovitá památka.

Pískovcová socha světce vznikla nákladem Marie Terezie Savojské a Tomáše Emanuela Savojsko-Carignanského mezi lety 1725-30. Jejím autorem je významný regionální barokní sochař Jan Jiří Šlanzovský (její autorství bylo mylně připisováno dílně M. B. Brauna) Upravena byla r. 1795, restaurována 2014.

Bronzové sousoší na horním konci Václavského náměstí. Sochám českých světců sv. Ludmile, sv. Anežce, sv. Prokopovi a sv. Vojtěchovi dominuje jezdecká socha knížete sv. Václava. Autorem díla z r.1912 je J. V. Myslbek.

U stanice metra C Háje (býv. Kosmonautů) je sousoší dvou kosmonautů - prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegy na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v r. 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého v Předměřicích nad Jizerou je barokní dílo, které pochází z roku 1720.

Na místě nejstarší dochované synagogy v Praze, zvané Stará, byla jako poslední svatostánek v původním Židovském městě postavena podle projektu Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase po roce 1868 modlitebna v maursko-španělském slohu, který jí dal jméno. Po rekonstrukci 1958–59 součástí židovského musea.

Špička, jedna ze dvou vstupních bran gotického Vyšehradu, byla monumentální a reprezentační součástí opevnění, vybudovaného Karlem IV. Zbořena v polovině 17. století. Dochovala se severní třetina přízemní části s výběhy žeber klenby středního průjezdu. K severní straně přiléhá úsek gotické hradby.

Kostel se špitálem zřídilo Staré Město v letech 1502-1504. Vysvěcen jako kostel Nejsvětější Trojice a Obrácení sv. Pavla, plný název se neujal. R. 1646 byl z bezpečnostních důvodů pobořen a r. 1657 obnoven. Zrušen r. 1787, na jeho místě areál Růžodol a později kartounka. Kostel zbořen r. 1861.

Jádro areálu staré budovy Jedličkova ústavu tvoří dům Polsko, původně barokní kasárna z 2. pol.17. století. R. 1860 přistavěn dvoukřídlý uliční trakt. R. 1913 zde otevírá Rudolf Jedlička Ústav pro léčbu a výchovu mrzáčků. V l. 1912-1917 úpravy Matěj Blecha, kubistická dostavba dvorní barokní budovy.

Barokní klasicistně upravená zájezdní hospoda, kterou nechali v r. 1711 postavit páni z Hlubna jako náhradu za hospodu zničenou za třicetileté války. V r. 1723 ji navštívil císař Karel VI., r. 1743 císařovna Marie Terezie a poté několikrát císař Josef II.