Turistické cíle v okolí obce Soběšín

Tvrz přestavěna biskupem Tobiášem z Bechyně po roce 1290 na hrad. Po roce 1664 hrad přestavěn na zámek. Ten za vlastnictví Auersperků v roce 1741 vyhořel a nebyl obnoven. Dochována část obvodových zdí.

Národní přírodní rezervace Ve Studeném u vsi Samechov chrání od r. 1935 přirozené lesní porosty s pralesovitou strukturou tvořené přírodními společenstvy bučin a suťových lesů jako poslední rozsáhlejší komplex lesa se zachovalou přirozenou druhovou skladbou v údolí Sázavy. Veřejnosti nepřístupná.

Původní mlýn o samotě na Blanici doložen od 14. stol. Nynější podoba z r. 1851. Funkční turbína užívána k výrobě elektřiny. Objekt mlýna slouží jako výrobna krmných směsí.

Původní hrad nechal postavit ve 14. st. Hynek z Vlašimi. V 15.-16. se měnil na renesanční šlechtické sídlo. Od 18. st. do r.1945 ho vlastnili Auerspergové, kteří ho nechali klasicistně upravit. Dnes je zde expozice muzea.

Vodní nádrž Němčice byla vybudována v letech 1975-1980 jako představná, která zachycuje splaveniny, aby se ze Sedlického potoka nedostaly do vodárenské nádrže Švihov na Želivce. Nádrž o rozloze téměř 25 ha je využívána ke sportovnímu rybolovu. Po její hrázi vede silnice III. třídy.

Vranické vodopády se nacházejí na malém krátkém potůčku, který teče od osady Vraník (místní část obce Ledečko) prudce strání dolů k železniční trati, kde ústí do Sázavy. Potůček vytváří na pararulovém podkladu soustavu nevelkých vodopádů, zejména po deštích a při tání sněhu.

Hradiště Vraník naproti stejnojmenné osadě bylo obýváno už v pravěku, podle archeologických nálezů je doloženo osídlení v pozdní době bronzové a době halštatské, ve středověku pak v 9. a v první polovině 10. století. Zachovány pozůstatky valů na katastru obce Ledečko.

Výklenková kaple se sochou svatého Jana Nepomuckého, pravděpodobně z 19. století. Jedna z několika zdejších kapliček stojí na malém náměstíčku na nábřeží řeky Sázavy, na cestě mezi bývalým katolickým kostelem sv. Martina a evangelickým kostelem. V jejím sousedství je pomník padlým v 1. sv. válce.

Pětipolový železniční most byl vystavěn italskými stavaři mezi lety 1901–1902. Velmi silně jej poznamenala II. světová válka, stejně jako trať. V poválečné době byly kolejnice vytrhány, pražce spáleny a trať zaniká po roce 1970 napuštěním Želivky.

Velmi starý židovský hřbitov (snad již z roku 1434), nejstarší náhrobky z počátku 18. století, používán do 40. let 20. století.

Hřbitov z roku 1777 o rozloze 2921 m2. Používán do 2. sv. války, v r. 1941 poničen hitlerjugend. Zachováno 200 náhrobníků barokního a klasicistního typu, nejstarší čitelné z konce 18. století.

Hřbitov vybudován po roce 1832. Rozšířen na dnešních 4107 m2 byl v roce 1907. Používán byl do druhé světové války. Po ní byl hřbitov opuštěn a postupně devastován. Dnes je zde volná plocha s fragmenty 2 náhrobků a zbytek ohradní zdi.