Turistické cíle v okolí obce Nová Hradečná

Kostel sv. Jiljí pochází buď z 2. pol. 14. stol. nebo z 15. stol. Do historického jádra kostela patří hranolovitá věž, obvodové zdivo lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Po požáru v r. 1787 barokizován. Před kostelem stojí pískovcový kříž s reliéfem Krista a socha sv. Josefa s Jezulátkem.

Barokní kostel v dominantní poloze nad centrem městečka Úsov. Postaven na místě starší stavby 1734 snad podle Hildebrandtova projektu. Později upravena atika na věži. Od roku 1945 využíván jen sporadicky.

Barokní kostel byl postaven nebo spíše vznikl výraznou přestavbou staršího kostela r. 1721 (kostel v obci do té doby však nebyl zmiňován). Jádro věže je zřejmě středověkého původu, presbytář je patrně gotický. Část vybavení kostela z 1. pol. 18. stol. (křtitelnice, kazatelna, sochy). Zvon z r. 1504.

Kostel vystavěn v gotickém stylu koncem 15. stol. Úpravami prošel roku 1615, barokní přestavbou r.1753. Rozsáhlou opravou prošel poč. 21. stol. Kostel obklopen vysokou zdí někdejšího hřbitova s barokní brankou.

Původní dřevěný kostel postaven před r. 1350, několikrát byl zcela přestavěn. Současná podoba z l. 1837–1838. Pozoruhodná vnitřní výmalba. V areálu kostela sousoší Nejsvětější Trojice z 2. pol. 18. stol. a socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1818. Na kostel navazuje žerotínská hrobka z l. 1840–1842.

Kostel sv. Josefa pochází z třetího desetiletí 19. století. Slohově nevýrazná stavba. V roce 2013 společně se souborem věcí v kostele a sousoším Kalvárie stojícím před kostelem prohlášen kulturní památkou.

Barokní kostel byl postaven r. 1758 a nahradil v obci pův. dřevěný kostel. Brzy poté vyhořel po zásahu bleskem a byl prakticky znovu postaven. Znovu zasažen bleskem r. 1810, opravu zadal hrabě Harrach. R. 1810 přestavba kostelní věže, r. 1838 přistavěna boční kaple. Věžní hodiny instalovány r. 1910.

Klasicistní stavba z roku 1789 s obdélnou lodí, odsazeným trojboce zakončeným závěrem s osově navazující čtyřbokou sakristii a hranolovou věží v průčelí. Mobiliář převážně klasicistní. Ve zdi hřbitova empírové náhrobky z roku 1825, u vstupu kaple Panny Marie Lurdské z r. 1938.

První zmínka o faře a kostele je z r. 1351. Kolem r. 1606 byl pozdně gotický kostel přestavěn a znovu r. 1784. V r. 1812 byly v kostele tři oltáře. Nejstarší částí kostela je jádro věže. Z původních zvonů kostela se žádný nedochoval. V letech 1999-2000 byl kostel zrekonstruován.

Barokní evangelické kaple z r. 1701 přestavěná v letech 1840–43 na pseudoslohový katolický kostel sv. Linharta, věž přistavěna v 2. pol. 19. stol. R. 1882 interiér kostela nákladně opraven a vybaven. Na vnější zdi renesanční náhrobníky Estery Syrachovské z Bukůvky a jejích tří dětí († 1589–92).

Jednolodní obdélná stavba s půlkruhově zakončeným závěrem a sakristií na jižní straně postavena r. 1791, hranolová věž v Z průčelí pochází ze stavby staršího kostela. Konečná podoba z roku 1858. V roce 2013 byly zahájeny opravy omítek kostela. Před kostelem kamenný klasicistní kříž z roku 1782.

Původně protestantský kostel, postaven ve stylu severské renesance v letech 1611–12. V roce 1659 vyhořel, v následujícím roce byl obnoven a rozšířen. Roku 1741 byla k presbytáři přistavena kaple sv. Anny. Oltářní obraz z r. 1768 od Jana Kryštofa Handkeho, fresky z roku 1746 od Ignáce Oderlického.