Turistické cíle v okolí obce Branišovice

Léta Páně 1582 byl starší středověký chrám rozšířen a dne 27. června 1583 vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským. Na přelomu 17.-18. stol. byl kostel barokně upraven. V 60. letech 18. stol. přistavěna věž. Z téže doby pochází také barokní fara.

Zřejmě na přelomu 13.-14. stol. zde existovala tvrz. Přibližně v této době u ní byl postaven malý raně gotický kostelík. V 16. stol. upraven. V l. 1801-1803 za Marie Antonie, hraběnky z Daunu, kostelík upraven do současné podoby. Počátkem 21. stol. opravena fasáda. U vchodu je kříž z r. 1906.

Pozdně gotický farní kostel byl postaven někdy v letech 1490-1520. Klenby pocházejí patrně z první poloviny 17. století. Kostel je významným dokladem gotické architektury jihomoravského venkova. Mimořádná hodnota kostela spočívá v řadě původních prvků včetně dochovaného krovu.

Kostel sv. Oldřicha byl vybudován někdy v 1. polovině 13. století v románském slohu. Během 3. čtvrtiny 13. století byl goticky upraven a ve 2. polovině 17. století byla přistavěna věž. Další stavební úpravy proběhly v 19. a 20. století.

První zmínka o osadě Dobřínsko pochází z roku 1141, už v roce 1298 se uvádí i kostel sv.Prokopa. Má pozdně románské jádro, presbytář je z 15.století, empírově prodloužená a rozšířená loď je z roku 1826.

Pozdně barokní kostel sv. Rozálie s farou byl postaven ve třetí čtvrtině 18. stol. Autorem stavby byl nejspíše stavitel a architekt Jan Karel Hromádko. Kostel slouží římskokatolické církvi jako kostel farní. Fara je nyní využívána jako penzion.

Historie kostela sahá k přelomu 12. a 13. stol. V r. 1356 se poprvé zmiňuje fara. Za třicetileté války kostel vyhořel, ale následně byl obnoven a později několikrát upraven a rozšířen. Poslední velká rekonstrukce proběhla po požáru v r. 1945. Fara byla po válce adaptována pro účely mateřské školy.

Kostel vznikl před r. 1502 v době, kdy ves patřila benediktinskému klášteru v Třebíči. Na počátku třicetileté války kostel postihl požár a poté znovu v r. 1792, po němž byla střecha věže snesena níže o zničené dřevěné patro. Poslední požár jej postihl v r. 1828.

Původně farní románský kostel zasvěcený sv. Vavřinci, uváděný r. 1248. V r. 1630 zničen požárem. V l.1646–60 obnoven na náklady knížat z Liechtensteina A. Ernem a J. K. Ernem. V r. 1660 znovu vysvěcen a zasvěcen Všem svatým.

Zaniklá tvrz. Dle archeologického průzkumu bylo místo osídleno ve 13. a 14. stol. a byly objeveny i pozůstatky kostelíka vedle tvrze. Ves Koválov se zmiňuje r. 1307 jako součást panství dolnokounického kláštera. Tvrz zanikla asi už ve 14. stol. společně se vsí, která se r. 1493 uvádí jako pustá.

Křížový kámen s vytesaným latinským křížem byl vztyčen někdy v průběhu 17. století. Podle pověsti na tomto místě zemřel francouzský voják. Křížové (s vytesaným křížem) nebo smírčí kameny (byly součástí smírčích smluv) bývaly vztyčovány v místech, kde se stal hrdelní zločin, nebo neštěstí.