Turistické cíle v okolí obce Bystřice pod Lopeníkem

Zaniklá tvrz, kterou patrně vystavěl Šťastný z Korotína, jenž získal Nedachlebice s pustým tvrzištěm r. 1521. Samotné tvrziště se uvádí už r. 1517. Po připojení k Uherskému Brodu počátkem 17. stol. tvrz ztratila sídelní funkci a sloužila provozu přilehlého dvora. Dnes jen patrná vyvýšenina.

Původní tvrz ze 14. stol. zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, později znovu obnovena. Poč. 18. stol. koupili Nezdenice Serenyiové, přebudovali tvrz na barokní zámek. Poč. 19. stol. rod Herringů - přestavba na zámek empírový.

Zaniklé lázně (pramen zachován) známé Nezdenickou kyselkou nebo též Kořenkovou kyselkou. Jodový pramen byl znám již v r. 1585 a užíván ke koupelím. V polovině 19. stol. byl pramen stáčen a exportován. Původní lázeňská budova zanikla koncem 19. stol.

Původně pozdně gotický hrad. V renesanci opevněn. Obstál při útoku Bočkajovců roku 1605, Švédů za třicetileté války, i Turků a Tatarů roku 1663. Ve 40. letech 18. století upraven na zámek ve stylu tudorské gotiky. Nyní je zde regionální muzeum.

Nový židovský hřbitov byl založen roku 1870 a je stále využíván k pohřbívání. Najdeme na něm náhrobky s hebrejskými, německými a českými nápisy od doby založení až z počátku 21. století. Bylo na něj též přeneseno cca 80 barokních a klasicistních náhrobků ze starého hřbitova devastovaného nacisty.

Lovecký zámek nechal v letech 1903-1905 pro svoji budoucí manželku Josefínu Horovou postavit hrabě Václav Kounic. Po konfiskaci majetku přešel do vlastnictví státu, ale již v 70. letech zůstal nevyužitý a chátral, až byl r. 1981 zbořen. V r. 2016 proběhlo odkrytí a konzervace základového zdiva

Památník J.A. Komenského v jednom z jeho možných rodišť. Expozice umístěna v nevelké kamenné sýpce z 18. století.

Tvrz postavená r. 1512 Janem z Kunovic poté, co získal Uherský Brod. Jako sídlo panstva sloužila do r. 1611, kdy Brod koupili Kounicové. Ti zde nesídlili a dům sloužil jen správním účelům. Později byl barokně přestavěn a upraven na byty. R. 1922 jej po vymření Kouniců koupilo město.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.