Turistické cíle v okolí obce Štěměchy

Křížovou cestu tvoří 13 výklenkových kapliček z r. 1873 a žulový kříž z r. 1863 na vrchu Spravedlnost. Ve výklencích byly obrazy Čeňka Neumanna, dnes jsou prázdné. V l. 1947, 1960 a 1990 byly tři kapličky zbořeny, doplněny v roce 2017, leč nikoliv na původních místech. Památkově chráněna od r. 1958.

Křížovou cestu na vrch Kalvárie zřídili v roce 1926 občané Stonařova na paměť padlých v 1. světové válce. Po odsunu původních obyvatel německé národnosti přestala být udržována a od 50. let 20. století byla ničena. Roku 2014 ji obec nechala rekonstruovat. Slavnostně vysvěcena byla 27. září 2014.

Křížový kámen z roku 1607 s rozměry cca 80 cm x 60 cm x 25 cm. Na přední straně je reliéf kříže vyrůstajícího z pahorku (Golgoty) s pěti vyrytými křížky (jako 5 ran Ježíše Krista), plastický reliéf nástroje nebo zbraně (bojové kladivo nebo hornický mlátek). Památkově chráněný je od května 1958.

Drobný křížový kámen je zapuštěn do hráze Brázdova rybníka. Obloukem zakončená žulová deska je z přední strany ozdobena symbolem latinského kříže, jinak je bez ozdob. Pokud byl na kameni nápis, dnes není zřetelný. O kameni se nepodařilo v dostupné literatuře dohledat žádné informace.

Kámen o rozměrech 48x55x16cm má v přední části vyryt symbol kříže či meče. Zadní strana není opracována. Původně stával na hrázi rybníka (pravděpodobně většího z návesních), do kterého podle pověsti sjel s koněm francouzský voják a utopil se v něm; podle jiné verze voják zahynul při pádu z koně.

Na přední části žulového kamene je reliéf tlapatého kříže a dnes téměř neznatelný nápis „LP 1762 W TOMTO MISTE SESEL SWETA SK TELZE GOSEF RAMBOSEK“. Zadní strana je bez symbolů a nápisů. Kámen stával při zaniklé cestě do Dolní Vilímče a připomíná skon 67letého telčského měšťana Josefa Rambouska.

Křížový kámen v lese „Mučírna“ z roku 1556 údajně připomíná zabití myslivce pytláky. Jednostranná deska má uražen levý horní roh. Na přední straně je reliéfní latinský kříž, orámovaný nečitelným nápisem. Kámen má rozměry 79x46x13 cm. Původně stával hlouběji v lese, přesunut snad při budování cesty.

Reliéf hradu, porušeného stavbou lesní cesty, situovaného na méně obvyklém místě, na hřebeni mezi dvěma plochými vrcholy kopce.

Mlýn je prvně doložen na 1. vojenském mapování z let 1764-68. V r. 1839 mlýn postihl požár, po kterém jej Johann a Johanna Lodes obnovili. V r. 1930 vlastnil mlýn Vojtěch Zadražil. Dnes slouží jako ekofarma s ubytovacím zařízením.

Podzemní ledovna se dvěma sklepy a přízemní vstupní budovou zásobila zámek ledem k uchování masa a zvěřiny. Led se získával z řeky Jihlavy a z rybníku Kuchyňka. Za socialismu střelnice. R. 2016 zrekonstruována, r. 2017 otevřena veřejnosti.

Původní tvrz ze 14.stol. v 2. pol.16. stol. přestavěna na zámek. Okolo roku 1830 zbourán a vystavěny dvě budovy klasicistního zámku. R.1890 v zámku zřízena obecní škola a od r.1950 v zámku lesnické učiliště, zdravotnické středisko a základní škola.

Zaniklá tvrz, prvně zmiňovaná r. 1648 kdy se uvádí Nevhlas z Lesonic. Další Nevhlas se uvádí v l. 1364–90. Od r. 1406 Lesonice v majetku Václava Nosa z Ostrovče, po r. 1447 majetkem Filipa z Račic. R. 1480 se uvádí prodej vsi s tvrzí, ale r. 1542 už tvrz není zmiňována – byla patrně již opuštěná.