Turistické cíle v okolí obce Velký Osek

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Jan Nepomucký) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Barokní pískovcová socha z konce 18. stol. Autor neznámý. Na čtvercové základně úzký hranolový sokl. Stěny zdobeny rytými obdélníky. Svatý Václav vyobrazen jako rytíř s pláštěm a knížecí korunou na hlavě. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1965.

Barokní socha na vysokém hranolovém podstavci přimykající se k průčelí domu. Původ v první polovině 18. století od neznámého autora. Na čelní straně vyniká třířádkový zlatě obtažený nápis. Ve vrcholu pískovcová socha sv. Václava v životní velikosti. Světec oděný v knížecí roucho. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1966.

Socha sv. Václava stojí u kostela Povýšení sv. Kříže. Pochází z roku 1884. Autorem sochař Josef Šejbal. V roce 2008 byla socha restaurována. Práci provedl Jan Kracík.

Pískovcové sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého pochází z let 1711-1723. Na podstavci bez nápisů je zjednodušený alianční erb Věžníků z Věžník a Valdštejnů.

Socha postavena roku 1801. Autorem František Xaver Lederer. Sedící Panna Marie, držící na klíně bezvládné Kristovo tělo. Socha umístěna na pískovcovém sloupku. Pravé ňadro Panny Marie probodnuto mečem v podobě kříže. Kristus zobrazen nahý, s bederní rouškou. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 2004.

Původně gotická, barokně upravená budova středověkého špitálu, spojeného s jménem manželky Jiřího z Poděbrad, paní Kunhuty ze Šternberka. Založen v roce 1444, sloužil do 20. let 20. století. Od té doby depozitář městského muzea.

Tvrziště po sídle asi ze 14. st., kdy zde sídlili zemané z Báně. Od r. 1497 (doložena existence tvrze) v držení Baderských z Újezda, r. 1550 tvrz uváděna jako pustá. Dochován centrální pahorek beze stop zástavby, chráněný okružním příkopem a valem.

Hradiště bývalo na pahorku u řeky Kouřimky, který byl osídlen od 5. tisíciletí př.n.l. V 9. a poč. 10. stol. zde bylo opevněné hradiště kmene Zličanů. Archeol. průzkum lokalizoval mj. pohřebiště, náboženský prostor a jedinečnou shromažďovací halu (89 m). Hradiště násilně zaniklo v 1. pol. 10. stol.

Stará radnice - původně měšťanský renesanční dům z 16. století – slouží jako radnice města Poděbrady od roku 1775. Poslední výraznou úpravou budova prošla v roce 1814, kdy byla přistavěna věž. Jako radnice sloužila budova do druhé světové války.

Železobetonový most z let 1925–7 podle projektu Františka Roitha. Sestává z deskového mostu nad železniční tratí Praha - Česká Třebová, trojpolové části nad hlavním korytem, vodní elektrárny na ostrově a přechodu nad plavebním kanálem.

Nejstarší a největší židovský hřbitov v Čechách mimo Prahu se nachází západně od někdejšího ghetta. Pohřbívalo se zde v období 1418–1888, dochovány náhrobky ze 17.–19. století.