Turistické cíle v okolí obce Příseka

Kostel z r. 1848 na místě kostela, který r.1808 vyhořel. Centrální osmibokou stavbu ve stylu přechodu od baroka ke klasicismu kryje nízká báň s lucernou. Na hlavním oltáři je socha sv. Floriána z poloviny 18. století, ostatní vybavení je z 19. století. Od května 1958 je kostel kulturní památkou.

Původně pozdně románský kostel asi z 13. století byl ve století 14. upraven goticky a později barokně. V r. 1837 byla přistavěna velká kamenná věž. V r. 1858 byla postavena fara.

Gotický kostel byl stavěn od r. 1243, před r. 1256 vyhořel, po opravě vysvěcen r. 1257, ač dokončován ještě řadu let - poč. 14. stol. dostavěna severní věž, v 2. pol. 14. stol. pilíře trojlodí (zaklenuto), poč. 15. stol. jižní věž. R. 1702 přistavěna marián. kaple. 1898-1906 kostel novogot. upraven.

Kostel sv, Jakuba Většího ve Vílanci je farní jednolodní kostel se středověkým jádrem, situovaný na návrší na severním okraji obce. Stavba má obdélnou loď, pětiboký presbytář a hranolovou věž v západním průčelí. Areál s přilehlým hřbitovem a ohradní zdí s bránou je chráněn jako kulturní památka.

Kostel stojí na místě pův. středověkého kostela, který vyhořel r. 1760. Po r. 1770 byl postaven nový kostel, slavnostně vysvěcen r. 1784. Od r. 1958 patří mezi nemovité památky ČR. V interiéru cenný mobiliář, mj. renesanční tepaná křtitelnice (před r. 1596) nebo ciborium (před r. 1600).

V jádru románský jednolodní farní kostel, snad z přelomu 12. a 13. stol. s pozdně gotickým polygonálním kněžištěm a renesanční hranolovou věží. Barokně upraven r. 1723, další úpravy v 19. a počátku 20. stol. Vnitřní vybavení pochází z 19. století. Kolem kostela je starý hřbitov s cennými náhrobky.

Kostel svatých Jana a Pavla stojí na místě kaple stejného zasvěcení z roku 1867. Postaven byl roku 1936 a jeho hrubá stavba trvala pouhých 7 týdnů. Vysvěcen byl 2.5. 1937. Hlavní oltář se sochami Božského Srdce Páně a patronů kostela, stejně jako kazatelnu, vyřezal sochař a řezbář Bohumil Bek.

Původně románský kostel z let 1220–30 byl přestavěn goticky roku 1419, manýristicky v první polovině 17. století a pozdně barokně roku 1780. Součástí areálu je bývalý hřbitov s kaplí sv. Barbory a fara s rozlehlým dvorem.

Původní jihlavský farní kostel z posledního desetiletí 12. století, pod patronátem řádu německých rytířů. Uváděn roku 1243. Pozdně goticky upraven na konci 15. stol., renesančně na počátku 17. stol. a barokně po poškození za třicetileté války.

Farní kostel svatého Jana Křtitele je uváděn ve Střížově již k r. 1360. Jedná se o jednolodní stavbu, v jádru gotickou, do barokní podoby přestavěnou koncem 18. či počátkem 19. stol. Z gotické fáze se zachovalo kněžiště s gotickými okny či portálek ve zdi lodi. Památkově chráněn je od května 1958.

Neorientovaný filiální kostel sv. Josefa nechal kolem r. 1740 postavit Jan Vratislav z Mitrovic na počest svého povýšení do hraběcího stavu. Jeho architektem je údajně Kilián Ignác Dientzenhofer, autorství není doloženo. Má oválnou loď, stěny jsou tvarovány pomocí konvexních a konkávních zalomení.

Filiální kostel sv. Kateřiny Sienské, původně luteránský, založen v 16. stol. V 18. století přestavěn presbytář. Na zdi kostela dva pozdně renesanční náhrobky – J. V. Vencelíka z Vrchovišt z roku 1606 a druhý neznámého rytíře s erbem polovičního lva.