Turistické cíle v okolí obce Uhřice

Zaniklá tvrz, která se prvně zmiňuje r. 1353 v predikátu Jindřicha z Nevojic. Jindřich pro dluhy panství r. 1392 prodal svým věřitelům. Ti jej obratem prodali Jakubovi Končekovi z Turovic. R. 1464 se z Nevojic píše Mikuláš, poč. 16. stol. byly Nevojice připojeny k Bučovicím a tvrz poté zanikla.

Zámek, vzácný doklad raně renes. zámec. architektury, byl stavěn od r. 1561 Závišem z Vickova. Poté střídání majitelů – zámku neprospělo, zbylo jen torzo. V 16. stol. úvahy o dokončení stavby, ale bez realizace. V posl. době zahájena gener. oprava.

Dominantní obelisk, zvaný mohyla osvobození, je pomníkem válečným obětem. U něj německý protitankový kanon.

Hrad poprvé zmíněn v predikátu Alberta a Bohuše roku 1322. Ve 2. pol. 15. století spory o vlastnictví hradu, po dobytí r. 1468 opraven. Za Zastřizlů postavena před r. 1538 tvrz ve městě a hrad opuštěn. Dochovány rozsáhlé terénní zbytky, valy a příkopy.

Renesanční Panský dům je prvně zmiňován již v r. 1570, kdy jej získalo město. V r. 1660 dům od města získal rod Kouniců. Kromě pivovaru sloužil také vojenskému velitelství, notářství a až do 20. let 20. století i jako kanceláře velkostatku.

Renesanční radnice vznikla v r. 1592 za purkmistrů Alexandra Bradavičky a Petra Pekaře přestavbou starší gotické budovy. Později rozšířena a v 70. letech 19. stol. upravena. Poslední úpravy byly provedeny ve 20. stol. V současnosti slouží jako městský úřad.

Historicky hodnotnou, pozdně barokní budovu postavenou kolem r. 1772 obývala židovská průmyslnická rodina Strakoschových. V r. 1910 koupilo dům s přilehlou manufakturou město ke zřízení radnice. V letech 1913-1914 byla budova rozšířena o kubistický dvoupatrový obecní dům, současnou radnici.

Velké poškozené tvrziště s jádrem v zahradách č. p. 129 a 136. Mezi lety 1353–1368 ves získává Pavel ze Sovince, jenž se píše z Rašovic. Po něm r. 1379 dědí tvrz Pavlík ze Sovince, r. 1447 uváděna jako pustá, další majitel Franěk z Okarce ji obnovuje. Od r. 1597 je definitivně uváděna jako pustá.

Vrch Santon (296 m.n.m.) měl svůj význam r. 1805 při bitvě u Slavkova, kdy byl opěrným bodem francouzských dělostřelců – tři pásy okopů jsou zachovány dodnes. Tehdy vznikly i jeho názvy – vojákům připomínal egyptský kopec Santon. R. 1979 byl vyhlášen přírodní památkou (vzácné druhy dřevin a zvířat).

Zámek byl založen augustiniánským řádem sv. Tomáše v roce 1742 a byl využíván jako letní sídlo. Nějakou dobu zde žil i Johann Gregor Mendel, jeden ze zakladatelů genetiky, který se v roce 1843 stal mnichem řádu svatého Augustina.

Narušené reliéfní zbytky hrádku, patrně ze 13.století.

Vznik zdejšího zámku souvisí s prodejem Šitbořic Náboženským fondem Samuelu Augustovi a Ignáci Neuvallům v r. 1825. Ti vybudovali nový dvůr v Martinicích. Po r. 1891 za Františky Lichtenštejnové a Gustava a Heřmana Springerových byla pro správu statku a pobyt majitelů upravena správní budova, později uváděná jako zámek.