Turistické cíle v okolí obce Kladná

Luhačovická přehrada u obce Pozlovice, patří k nejstarším vodním dílům u nás. Je známá díky zdejším rybářským závodům, nedalekými lázněmi a krásnou přírodou v okolí.

Hrad tzv. plášťového typu, přestavěný ve 14. st. ze starší tvrze. R. 1427 dobyt husity. Často střídal majitele a byl několikrát přestavován. V baroku dostaven Jakubem Arnoštem z Lichtenštejna – Kastelkornu. Po požáru r. 1951 slouží jako muzeum.

Město nad brodem přes řeku Olšavu sloužilo od počátku jako pomezní pevnost na hranici Moravy a Uherska. Ve 13. století bylo opatřeno hradební zdí a čtyřmi branami. Zbytky zdi se dochovaly na jihu a severu, z městských bran se dochovala jediná, která dnes slouží jako vstup do Muzea J. A. Komenského.

Uhličitý minerální pramen s altánem a parkovou úpravou u vsi Suchá Loz v podhůří Bílých Karpat. Poprvé zmiňován v roce 1580. V letech 1928-1945 zde byly malé lázně. Dnes v majetku obce.

Selská usedlost z 1. třetiny 19. stol. Na přelomu 19. a 20. stol. přestavěna. Od r. 2014 majetek obce. Expozice ze života lidí jižního Valašska na zač. 20. stol. Vzácně dochovaná poloroubená vestavěná komora, dále jizba, kuchyně, chlév a stodola. Není památkově chráněno.

Barokní útulek byl vybudován v r. 1713 za primátora Pavla Hájka. Hodnotná budova vznikla na místě staršího renesančního domu dochovaného v jádře. Objekt sloužil jako špitál, útulek pro staré a chudé měšťany a později i jako kasárna.

Zaniklá tvrz, kterou patrně vystavěl Šťastný z Korotína, jenž získal Nedachlebice s pustým tvrzištěm r. 1521. Samotné tvrziště se uvádí už r. 1517. Po připojení k Uherskému Brodu počátkem 17. stol. tvrz ztratila sídelní funkci a sloužila provozu přilehlého dvora. Dnes jen patrná vyvýšenina.

Původní tvrz ze 14. stol. zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, později znovu obnovena. Poč. 18. stol. koupili Nezdenice Serenyiové, přebudovali tvrz na barokní zámek. Poč. 19. stol. rod Herringů - přestavba na zámek empírový.

Zaniklé lázně (pramen zachován) známé Nezdenickou kyselkou nebo též Kořenkovou kyselkou. Jodový pramen byl znám již v r. 1585 a užíván ke koupelím. V polovině 19. stol. byl pramen stáčen a exportován. Původní lázeňská budova zanikla koncem 19. stol.

Původně pozdně gotický hrad. V renesanci opevněn. Obstál při útoku Bočkajovců roku 1605, Švédů za třicetileté války, i Turků a Tatarů roku 1663. Ve 40. letech 18. století upraven na zámek ve stylu tudorské gotiky. Nyní je zde regionální muzeum.

Nový židovský hřbitov byl založen roku 1870 a je stále využíván k pohřbívání. Najdeme na něm náhrobky s hebrejskými, německými a českými nápisy od doby založení až z počátku 21. století. Bylo na něj též přeneseno cca 80 barokních a klasicistních náhrobků ze starého hřbitova devastovaného nacisty.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.