Turistické cíle v okolí obce Lipová

Hrabě Volfgang Serenyi, v místech tvrze vybudoval v l. 1730 – 1738 barokní zámek.

Luhačovická přehrada u obce Pozlovice, patří k nejstarším vodním dílům u nás. Je známá díky zdejším rybářským závodům, nedalekými lázněmi a krásnou přírodou v okolí.

Zaniklá tvrz není v písemných pramenech zmiňována, archeologický výzkum určil aktivní období života na tvrzi do 2. pol. 13. stol. – 1. pol. 14. stol. Sama vesnice byla prvně zmiňována až r. 1407 jako součást lukovského panství. Tvrz dnes připomínají pouze terénní nerovnosti, zejména ochranný val.

Mariánský sloup z r. 1761 postavil soukenický cechmistr Tobiáš Tomaštík. Mírně podživotní sochy svatého Floriána, Vendelína, Tekly a archanděla Rafaela. Na čtyřhranném sloupu stojí pozlacená korunovaná socha Panny Marie s Ježíškem. Součást městské památkové zóny.

Selská usedlost z 1. třetiny 19. stol. Na přelomu 19. a 20. stol. přestavěna. Od r. 2014 majetek obce. Expozice ze života lidí jižního Valašska na zač. 20. stol. Vzácně dochovaná poloroubená vestavěná komora, dále jizba, kuchyně, chlév a stodola. Není památkově chráněno.

Muzeum Prlovské tragédie či pamětní síň v Prlově připomíná tragickou událost ze dne 23. dubna 1945, kdy přišlo o život 23 osob obviněných ze skutečné nebo údajné spolupráce s partyzány za nacistické okupace.

Muzeum vypálených usedlostí Vařákovy paseky v podobě skanzenu s replikou pasekářské usedlosti s příslušenstvím bylo zpřístupněno na severním okraji Lačnova v srpnu 2015. Je otevřeno o víkendech letní turistické sezóny nebo po předchozí dohodě.

Trojkřídlý klasicistní zámek s parkem z poloviny 19. století vybudován rodinou Mannerů. Po r. 1945 zbouráno jedno křídlo a zámek přestavěn na byty.

Původní tvrz ze 14. stol. zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, později znovu obnovena. Poč. 18. stol. koupili Nezdenice Serenyiové, přebudovali tvrz na barokní zámek. Poč. 19. stol. rod Herringů - přestavba na zámek empírový.

Zaniklé lázně (pramen zachován) známé Nezdenickou kyselkou nebo též Kořenkovou kyselkou. Jodový pramen byl znám již v r. 1585 a užíván ke koupelím. V polovině 19. stol. byl pramen stáčen a exportován. Původní lázeňská budova zanikla koncem 19. stol.

Původně pozdně gotický hrad. V renesanci opevněn. Obstál při útoku Bočkajovců roku 1605, Švédů za třicetileté války, i Turků a Tatarů roku 1663. Ve 40. letech 18. století upraven na zámek ve stylu tudorské gotiky. Nyní je zde regionální muzeum.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.