Turistické cíle v okolí obce Zlín-Lužkovice

Zmizelá tvrz s reliéfními pozůstatky narušeného tvrziště byla postavena jejími držiteli pravděpodobně v polovině 14. století, tzn. ještě před převzetím bezprostředního okolí význačnými pány ze Šternberka. Zřejmě se jednalo o rod z Tečovic a Buňova. Dnes je v jádře tvrziště soukromá zahrada s odrostlými stromy.

V Přírodním parku Hostýnské vrchy ve výšce 618 m n.m. leží vrchol Troják, vedle něj významné turistické a rekreační centrum (SKI areál, pohostinství, nedaleká rozhledna Maruška, pomník partyzánského hnutí, chatová oblast).

Zaniklá tvrz, kterou patrně vystavěl Šťastný z Korotína, jenž získal Nedachlebice s pustým tvrzištěm r. 1521. Samotné tvrziště se uvádí už r. 1517. Po připojení k Uherskému Brodu počátkem 17. stol. tvrz ztratila sídelní funkci a sloužila provozu přilehlého dvora. Dnes jen patrná vyvýšenina.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.

Zrekonstruovaný a zmodernizovaný areál bývalého panského pivovaru na okraji hist. jádra Holešova. Založen v l. 1689-90 J. K. z Rottalu. V r. 1948 zestátněn. R. 1961 uvařena poslední várka piva, do r. 1973 fungovala sladovna. Poté sloužil areál jako sklady a pivnice. V l. 2017-20 areál rekonstruován.

Dobře dochované terénní pozůstatky sídla na pomezí hradu a tvrze při zaniklé vsi prvně uváděné v r. 1350 jako majetek Herborta z Podhradí. V r. 1464 se uvádí tvrz jako pustá, ale patrně byla ještě utilitárně využívána. V r. 1501 bylo pusté již celé Podhradí.

Pomník z r. 1946 na místě posledního odpočinku 27 obětí nacistického masakru z 19. dubna 1945. Většina obětí je z vypálené pasekářské osady Ploština. Někteří byli zaživa upáleni v hořících domech. Tři oběti byly zastřeleny v Újezdě. Jsou zde také hroby dvou sovětských partyzánů.

Pomník z října 1928 k uctění památky vojáků padlých v 1. světové válce z Loučky, Újezda, Vysokého Pole a Drnovic. Celkem 77 zesnulých. Po 2. světové válce přidána jména tří obětí fašistické okupace. Pomník stojí před farním kostelem sv. Mikuláše.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.