Turistické cíle v okolí obce Voděrady

Opat Kašpar z Litovle přistoupil v r. 1570 k výstavbě dvora s pivovarem, jehož součásti byl i objekt pro pobyt příslušníků premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce později nazývaný jako Starý zámek. Dokončen byl r. 1598 za opata Jiřího Pavorina z Pavorinu.V r. 1880 za Mořice Konigswartera byl zámek přestavěn.

V jádře renesanční zámek s bohatou výzdobou. V době švédské okupace Olomouce se stal útočištěm hradišťských mnichů. Nynější podobu získal za Mořice Kőnigswortera po barokních úpravách v r. 1885. Od r. 1953 objekt slouží jako sociální ústav. Rekonstrukce koncem 20. stol.

První zmínka o tvrzi pochází z r. 1368, kdy majetek vlastnil Ješek, syn Jana z Boskovic. Postupně tvrz ztratila význam. V r. 1635 se uvádí již jako pustá. Později měl být na jejím místě vystavěn dvůr, jenž je dnes součástí areálu zemědělského družstva.

Dva reliéfy vytvořené sochařem Karlem Otáhalem v letech 1947 a 1952 do pískovcové skály zobrazují profily básníka Petra Bezruče a hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstra.

Zámek postavil po pol. 17. stol. Jiří z Rogendorfu nebo jeho syn Karel Ludvík. Po smrti Karla Ludvíka z Rogendorfu v roce 1739 patřil jeho ženě Karolíně. Po její smrti se zámek stává farou a jako fara slouží zámek dodnes.

Největší přístupné jeskyně v ČR, tvořené dómy, chodbami a obrovskými propastmi. Jeskyně ve vápenci vytvořil Sloupský potok. Jsou bohaté na krápníkové útvary, byly zde nalezeny četné kosterní pozůstatky pravěkých zvířat i lidí. V době nacistické okupace byla v jeskyních podzemní továrna.

Smírčí kámen s reliéfem řeckého kříže a sekery je umístěn v jihovýchodní obvodové zdi zdejšího kostela. Stáří a původ objektu jsou bohužel neznámé.

Socha krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad z roku 1885 na centrálním náměstí.

Barokní pilíř pochází z druhé pol. 18. stol. Subtilní pilíř, na něm reliéfy světců. Klasické sousoší Piety. Socha zapsána v seznamu kulturních památek od r. 1964.

Barokní skulptura z r. 1746. Na základnu dosedá vysoký hranolový podstavec s bočními volutami. Na čelní straně znak rodu Salmů–Neuburgů. Socha světce v obvyklém vyobrazení římského setníka v mírně nadživotní velikosti. Kamenická práce v duchu vrcholného baroka památkově chráněna od r. 1964.

Dynamicky pojatá barokní skulptura. Podstavec tvořen vysokým obdélným soklem s ustupujícími rohy. Na přední straně umístěn knížecí znak Salm–Neuburgů. Postava světce na nízkém podstavci. Sv. Jan oděn do kanovnického roucha s rochetou. Socha zapsána do státního seznamu kulturních památek r. 1964.

Socha neznámého umělce z r. 1717, v r. 2009 restaurována a prohlášena za tehdy nejlépe opravenou památku Jihomoravského kraje.